Čsl. vyznamenání

Naše rodina č.12/99

Jsem z důstojnické rodiny. Dědeček byl legionář a tatínek bojoval v 2. světové válce, jak na západní frontě tak i v Sovětském svazu. Zbylo nám po nich mnoho odznaků a vyznamenání, dají se někde prodat? Jaká je jejich cena?

Marie S., Praha 6 - Dejvice

Každá doba měla své hrdiny. Ne však každá doba uměla tyto hrdiny náležitě ocenit, případně ne každá doba uměla ocenit ty správné hrdiny. Je snad bez diskuse konstatování, že nejvíce hrdinů má doba válečná. Přesto je doloženo, že odměňováni byli zpravidla ti, kteří měli k vítěznému panovníkovi nejblíže - a to bez ohledu na své válečné hrdinství. Poctám a odměnám se tak dostávalo vysokým velitelům šlechtického původu, důstojníkům generálních štábů nebo nejbližším spolupracovníkům a někdy i sluhům vladaře. Ti praví hrdinové, "dělníci války", kteří osobně nasazovali své životy za krále, za víru, za národ a někdy i za značně pochybné ideje vyznamenáváni dlouho nebyli. Jejich největší odměnou bylo to, že přežili.
Vyznamenání v dnešním slova smyslu vzniklo historicky nedávno. Na sklonku 17. století francouzský král Ludvík XIV založil první záslužný vojenský řád. Tímto řádem začal oceňovat hrdinské skutky vojáků bez toho, zda byli nebo nebyli šlechtici. Předchozí řády, tzv. rytířské, totiž mohly být udělovány pouze v omezeném množství a pouze nejvyšší šlechtě. Pro nás nejznámějším rytířským řádem bude asi Řád Zlatého rouna, který známe snad z každého portrétu císaře Rudolfa II. Jedním z jeho posledních nositelů byl i kníže Karel Schwarzenberg, otec našeho bývalého kancléře, a asi sami pochopíte, že to zcela jistě nebylo za chrabrost či hrdinství v boji.

Vojenské řády a medaile se rozšířili vlivem ideálů francouzské revoluce a vojenskými výpady Napoleona Bonaparte do všech evropských zemí a začaly být udělovány i prostým vojákům a poddůstojníkům. O největší rozšíření se bohužel zasloužily obě světové války.

První československá vojenská vyznamenání dostávali naštěstí ti praví hrdinové, vojáci francouzských, italských a zejména ruských legií. Čtenářka určitě bude mít po dědečkovi Štefánikův řád, jehož cena se pohybuje kolem 2.500 korun, medaili Jana Žižky z Trocnova s cenou ještě vyšší, Revoluční medaili 1914-1918, která se prodává za 150, korun nebo Československý válečný kříž za stejnou cenu. Příslušníci zahraničního vojska za druhé světové války byli dekorováni zejména válečným křížem 1939, nebo medailí Za chrabrost před nepřítelem. Rovněž mohli obdržet stříbrnou medaili Za zásluhy. Současná sběratelská hodnota těchto vyznamenání je u všech třech exemplářů asi 300 korun.

Nejvyšším vyznamenáním však zůstává řád. První československá republika, na rozdíl od období totality, si na řády moc nepotrpěla. Zákonem byl ustaven pouze řád jeden - a to Řád bílého lva. Po vzoru francouzského řádu Čestné legie byl bílý lev, symbol naší státnosti umístěn na pětiramenný rudý kříž. Je pověšen na bíločervené průvlečné stuze, pouze Řád bílého lva I. stupně, který je určen pro nejvyšší představitele států je pověšen na zlatém řetězu, kterému odborníci říkají kolana. Vzhledem k tomu, že se tímto řádem šetřilo, je dnes mezi sběrateli velmi ceněn. Jeho cena se pohybuje od 10 000 po 70 000 korun v závislosti na stupni a kompletnosti. Kompletnost vyznamenání výrazně zvyšuje jeho cenu. K vyznamenání totiž patří krabička (etue), stužka, někdy i miniatura a zejména udělovací dekret. Mnoho lidí se stydí a odmítá k prodávanému vyznamenání tento dekret přiložit. Mohu odpovědně říci, že se není za co stydět, právě naopak. Vyznamenáním veřejně sdělujeme, že jeho nositeli bylo uděleno za hrdinský skutek, za odvahu v boji nebo za jeho občanské ctnosti. Pokud k vyznamenání nepřiložíme udělovací dekret, prokážeme tím jeho nositeli medvědí službu, zamlčíme před budoucností, že člen naší rodiny byl člověkem, který pro vlast něco udělal a byl za to odměněn.

Přestože měla 1. republika pouze jeden řád existovalo velké množství tzv. pamětních medailí. Ty se udělovaly při různých příležitostech a téměř každý vojenský pluk měl své vlastní. Pamětní medaile mají převážně kruhový tvar a jsou pověšeny na barevné stuze. Někdy mohou mít i tvar kříže nebo oválu se zkříženými meči. Většinou byly vyrobeny z bronzu, někdy však bývají postříbřené nebo kolorované barevnými emaily. Každá vojenská medaile udělená před rokem 1948 má svou cenu. Minimálně ji lze prodat za 100 korun, některé však mohou stát i několik tisíc korun. Cenu nejlépe odhadne falerista. (Jak se odborně nazývá sběratel vyznamenání). Faleristika se dokonce stala pomocnou historickou vědou, která dokáže např. zařadit vojáky na starých anonymních fotografiích do jednotlivých vojenských jednotek a určit tak jejich bojovou cestu právě podle vyznamenání na hrudi. Vyznamenání lze prodat ve specializovaných prodejnách starožitostí, kde přinesená vyznamenání ocení podle katalogů, můžete je také nabídnout do aukcí České numismatické společnosti zejména v Praze, v Táboře a v Jihlavě.

Na závěr ještě odpověď na dotaz, zda je morální prodávat vyznamenání svých předků. Já na tom nic nemorálního neshledávám. Vyznamenání smí nosit jenom ten, kdo je obdržel. Je tradicí je vystavit při pohřbu nositele na speciálním polštáři, ale tím naše morální povinnost končí. Po smrti nositele si je můžeme schovat tak, jako si schováváme modlitební knížku své babičky - a nebo v případě, že potřebujeme peníze je můžeme prodat sběrateli. Vyznamenání tak několikrát splnilo svou roli: Nejdříve ocenilo hrdinství svého nositele, později pomohlo v nouzi jeho příbuzným a potěšilo srdce sběratele.

© Milo Burdátš 1999
© Naše Rodina 1999