Plyšový medvídek

Čtenářka má úplnou pravdu. Plyšoví medvídci vyrobení před druhou světovou válkou jsou velmi hledaným sběratelským artiklem, a ve Spojených státech sbírání plyšových medvídků, tam se jim říká Teddy Bears, dosahuje nevídaných rozměrů, hraničících s mánií. Pro určení konkrétní ceny je velmi důležité určit výrobce a rok výroby. To se určuje podle použitého materiálů, druhu očí, velikosti a hlavně tvaru medvídka. Ty nejstarší a nejvzácnější mají místo skleněných očí černé knoflíčky, delší paže a čumák a na zádech jakýsi hrb. Nejdůležitější je ovšem značka. Ta může mít podobu stužky s nápisem, malého knoflíčku nebo výšivky na méně vyditelné části medvídka. Pokud je značka ve formě knoflíku na kterém je nápis STEIFF a knoflík je přišitý do levého ucha, jedná se o sběratelsky nejcennější exempláře německé firmy Steiff. Cena těchto medvídků se pohybuje řádově v tisícikorunách. Vzhledem k tomu, že tazatelka neuvedla ani jediný poznávací znak mohu pouze konstatovat, že uvedení plyšoví medvídci, za předpokladu, že byli vyrobeni pře rokem 1950, mají minimální hodnotu 500 korun.

Plyšový medvídek, hračka nebo terapeutická pomůcka

Nejrozšířenější hračkou v naší kultuře je bezesporu plyšový medvídek. Důvod, proč tomu tak je je jednoznačný. Právě medvídek z plyše splňuje všechny požadavky na zachování si prvního místa v oblíbenosti. Je měkký, příjemný na dotek, neporaní dítě, nerozbije se, dá se mu dát jméno, dá se na něj mluvit, je lehký, poměrně dobře se čistí a hlavně krásně se s ním usíná. Plyšový medvídek plní těm nejmenším dětem touhu hrát si s mláďaty zvířat, bez toho, aby jim ubližovali. Hraní si s medvídkem bezpochyby má blahodárný vlyv na rozvoj malého človíčka.

Je možné, že tato oblíbená a účelná hračka vznikla teprve před sto lety? Podívejme se na její historii. V roce 1847 se na břehu jihoněmecké řeky Brenz v městečku Geigen narodila Margareta Steiffová, kterou těžká nemoc již v dětství upoutala na invalidní vozík. Měla velmi širovné ruce, ve škole ráda šila a vyšívala. Za první uspořené peníze si koupila novinku, šicí stroj. Ten první který do Geigenu dorazil. Zanedlouho se stala úspěšnou majitelkou krejčovského salónu. Svým početným neteřím a synovcům nekupovala hračky, ze zbytků látek a vlny jim pro radost šila různá zvířatka. Obzvlášť měla ráda malého slona, kterého začala vyrábět i na prodej. V roce 1893 zaměstnala svého synovce Richarda Steiffa, který jako student na Výtvarné akademii byl okouzlen mláďaty medvěda hnědého v Stutgardské ZOO a své tetičce přinesl stovky skic a návrhů na vytvoření plyšového medvídka. Margareta byla nadšená, udělala střih a rozdělila úkoly svým deseti domácím švadlenám. Na Lipském veletrhu v roce 1894 měli, již svůj stánek v oddělení hraček a mladý Richard se vrátil do Geigenu s plným kufrem objednávek.

Později, Richard již jako společník firmy Steiff, vylepšil medvídka o pohyblivé končetiny v roce 1903 získal, opět v Lipsku smlouvu na export 3000 kusů medvídků do USA, první úspěch. Rok nato v létě 1904 byla v americkém St. Luis světová výstava, na které mimo jiné byl oceněn zlatou medailí Švabinského obraz "U stavu". Oceněna byla rovněž nová chlupatá hračka, která rozzářila oči tisícům dětských návštěvníků a uvedla výrobek malé německé manufaktury na bohatý americký trh. Tento rok se proto označuje jako počátek celosvětového úspěchu plyšových medvídků. O čtyři roky později dosáhla výroba téměř jednoho milionu "plyšáků".

Dnes by sa dal počítat počet vyrobených medvídků na stovky milionů kusů, vyrábějí se ze všech možných materiálů, se šatičkami i bez, v různých velikostech a různých barvách, jedno však mají společné, jsou měkké, hebké a příjemně se s nimi usíná.

Medvídek nese jméno presidenta

Tak rychle, jak se šířila výroba plyšových medvídků, šířilo se i jejich nové jméno. To jméno zní Teddy a v celém anglosaském světě je to již součástí názvu této oblíbené hračky, Teddy Bear nebo Teddy Bär. Kdo a kdy pokřtil plyšového medvídka?

Bylo to v roce 1903, kdy si majitel obchodu s hračkami Morris Michton přečetl v novinách článek o tehdejším presidentu USA Theodoru Rooseveltovi, který byl zrovna na oficiální návštěvě státu Mississippi. Hostitelé pozvali presidenta na lov medvědů, při kterém měli novináři možnost vyfotografovat jej, jak střílí na medvědí mládě. President striktně odmítl tuto nabídku a rozhořčeně opustil Mississippi. Tato příhoda dojala Michtona tak, že článek vystřihl a vložil do výlohy, kde měl plyšového mědvídka, kterého zrovna dovezl z Lipského veletrhu a na výlohu velkým písmem napsal "Teddy Roosevelt - ochránce medvídků". Zájem o medvídky okamžitě stoupl tak, že Michton zahájil jejich výrobu přímo v USA pod značkou Ideal Toys (ideální hračky). Později požádal presidenta o svolení, zda může používat jeho domácké jméno. President Roosevelt nevěřil, že by se mohla hračka jmenovat po něm a proto souhlasil pod podmínkou, že jméno nebude registrováno a že všichni výrobci medvídků jej mohou používat.

Ceny plyšových medvídků

Až do roku 1984 se staré plyšové medvídky prodávaly za celkem rozumné ceny. Avšak na květnové dražbě v roce 1985 londýnská aukční síň Sotheby prodala medvídka firmy Steiff z roku 1905 za 135 tisíc korun a zařadil tím tuto plyšovou hračku do seznamu investičních možností. Další rekord nenechal dlouho na sebe čekat. Již v roce 1987 prodala tato síň medvídka z roku 1912 za 575 tisíc korun. Dva roky na to se rekordní cena vyšplhala na 780 tisíc koruna za červeného medvídka z pozůstalosti ruské carské rodiny. Nebyli by to Američani, kdyby nepředstihli Brity a roce 1989 se v USA prodal medvídek z roku 1920 za neuvěřitelných 3 a půl miliona korun. Tato částka je dodnes nejvyšší cenou zaplacenou za "obyčejného" plyšového medvídka.

Rada na závěr

Možná, že vám dnešní článek vyrazil dech a okamžitě vytrháváte své vnučce oblíbenou hračku z ruky. Nedělejte to, avšak kdyby náhodou se objevil medvídek se značkou Steiff na vaší půdě nebojte se nabídnou jej starožitníkům, doporučuji však nejdřívě jej ukázat pracovníkům Muzea hraček na Pražském hradě nebo zaslat popis či fotografii do naší redakce. Rádi vám poradíme.

© Milo Burdátš 1999
© Naše Rodina 1999