Max Švabinský

Máme doma obrázek pod sklem od Maxe Švabinského, pod obrázkem je nápis Labe. Nechci jej prodat, ale ráda bych věděla kolik tak může stát.

Anežka H. Kroměříž

Před 116 lety právě ve vašem městě, v Kroměříži, ve výloze pana lékárníka Bradyho vystavoval desetiletý Maxmilian Švabinský svá první díla. Prodejem svých obrázků chtěl pomoci své rodině složené z maminky, pratety Máry a stařenky Pavlíny, která v té době byla bez stálého finančního zajištění. Nevědomky tím začal svoji profesionální uměleckou kariéru, která trvala neuvěřitelných 80 let. Ve svých 23 letech vystavuje první vrcholné dílo, olej Splynutí duší, kterým se proslavil po celém území království Českého. Rok nato dokazuje svoje portrétní mistrovství a portrétem zakladatele České akademie Josefa Hlávky zahajuje řadu desítek portrétů osobností kulturního, vědeckého a akademického života, která později dostala název Český Slavín. V roce 1916 je poprvé zvolen rektorem Akademie výtvarných umění. Svými vitrážemi se podílel na dostavbě Svatovítské katedrály, vytvářel známky a společně s Alfonsem Muchou i naše prvorepublikové bankovky. Zejména však byl grafikem. Vytvořil téměř tisíc grafických listů a poslední z nich Amarylis u moře vytiskl téměř devadesátiletý mistr dva měsíce před smrtí. Nebylo snad pracovitějšího umělce. Ve svých patnácti si předsevzal řídit se latinským heslem Nihil praeter artem (Nic než umění) a celý život mu byl věrný. Nezajímal se o společenský život ani o politiku. Nikdy nekolaboroval z žádným režimem. Všechno kromě umění bylo pro něj nezajímavé a přímo banální. Mezi galeristy se traduje tato příhoda. Někdy v roce 1950 navštívili Maxe Švabinského zástupci ministerstva informací s požadavkem, aby Mistr vytvořil pro svůj "slavín" také portrét Julia Fučíka. Švabinský se bránil tím, že nezná žádné jeho dílo a že to jméno jakživ neslyšel, avšak po půlhodině přemlouvání ustoupil a dodal: "Tak ať ten Fučík přijde zítra do mého ateliéru".

Určování cen děl slavných a zároveň nadprůměrně produktivních umělců, jako byl Max Švabinský je velmi zrádné. Slavné jméno evokuje vyšší cenu, velké množství děl snižuje vzácnost a tím i cenu. Grafický list, na který se tazatelka ptá je litografie Labe z roku 1948 a byl vydán ve dvou variantách ve stejném nákladu 500 kusů. První varianta byla tištěna na papíře velikosti A4 sytější barvou, druhá varianta byla vydána jako příloha katalogu autorovy souborné výstavy v Mánesu, je na papíře velikosti A5 a tisk je méně kvalitní. První variantu lze prodat za 1200 korun, tu druhou asi za polovinu. To však neznamená, že všechny Švabinského grafiky mají tuto cenu. Velkorozměrné dřevoryty jako např. Jan Křtitel stojí přes 20 tisíc korun. Lepty z jeho "rajského" období 10 až 12 tisíc korun, kresby kolem 5-7 tisíc korun, akvarely mohou stát i 30 tisíc korun. Švabinského oleje se téměř na trhu nevyskytují. Všechna slavná díla jsou v galeriích, avšak kdyby se nějaký olej na trhu objevil, jeho cena by se pohybovala v řádu statisíců.

Na závěr bych chtěl tazatelce doporučit, aby ten Švabinského obrázek neprodávala. To, že nemá velkou cenu neznamená, že nemůže mít velkou hodnotu. Švabinský představuje na našem uměleckém nebi stálost, neměnnost, jistotu. Celý život se držel své pravdy, nikdy nepodlehl módním směrům, či už kubizmu nebo surealizmu. Nikdy nepodlehl laciné a lascivní erotičnosti, přestože byl mistrem aktu, z jeho aktů na vás dýchne krása ženy jako dcery či matky. Nikdy nepodlehl politickým tlakům a společenské objednávce, zejména v padesátých letech, kdy většina velkých mistrů kreslila komíny a zvednuté pěsti, on jakoby na truc začal zpracovávat biblická témata. Nikdy nechtěl být světový, vždy byl svůj a zároveň náš. A obrázek takového umělce navozuje v rodině atmosféru jistoty, stálosti a kontinuity.

Uvedené texty lze citovat pouze s uvedením zdroje a autora.

[Úvodní stránka časopisu] [Poradna]