Josef Sudek

Manžel byl fotograf-amatér. Fotoaparáty jsem již prodala, avšak mám po něm mnoho fotografických knih. Některé si obzvlášť cenil například ty od Josefa Sudka. Jaká je jejich dnešní cena?
Jarmila V., Ostrava-Poruba

Fotografické publikace patří mezi ozdoby každé knihovny a samozřejmě jejich cena je vyšší než cena běžné beletrie. Obzvláště ceněné jsou fotografické monografie, tzn. publikace, zahrnující celkové dílo významného fotografa. Samozřejmě, když tím fotografem je Sudek, tak se jedná o všeobecně ceněnou knihu.

Josef Sudek (1896-1976) je bez diskuse největším českým fotografem a každý, kdo se ve světě točí kolem umělecké fotografie jeho jméno a dílo zná. Neexistuje ve světě uznávaná fotogalerie, která by ve svých sbírkách neměla některou se Sudkových fotografií. Na druhou stranu je Sudkovo dílo tak roztroušeno, že sestavit jeho monografii mimo území České republiky je téměř nemožné. Výroba fotografické monografie je velmi náročná, jelikož je vždy nutno soustředit originály fotografií. Pro kvalitní publikaci totiž nelze používat fotografii fotografie, jako je to možné u monografie malíře. Proto jsou v současnosti tyto knihy jedny z nejdražších na knihkupeckých pultech. Mezi odborníky jsou velice ceněny monografie, které jsou sestavovány samotným autorem, protože jedině on může a má právo dotáhnout umělecké působení celého souboru fotografií. Dále jsou ceněny dobové publikace vytvořené technikou hlubotisku, poznáte je podle toho, že snímky mají nahnědlý tón. Právě všechny tyto náležitosti splňuje monografie Josefa Sudka, která vyšla v Klubu čtenářů roku 1956. V roce 1990 to byla nejžádanější knížka v našich antikvariátech a nebylo se čemu divit. V té době se tato kniha, která původně stála 30,- Kč prodávala v amerických antikvariátech i za cenu 500 dolarů a to bylo lákadlo pro nejednoho překupníka. Dnes se trh nasytil a cena této publikace v dobré kvalitě se ustálila na 1.800,- Kč. Další hledanou Sudkovou publikací je Praha Panoramatická z roku 1959. Není tak kvalitní jako předchozí knížka, avšak ve své době byla drahá, stála 72,- Kč a tak si ji koupil málokdo, tudíž je vzácnější. Její cena je dnes v průměru 3.300,- Kč. I další publikace jako například Pražský hrad, Náš hrad či Hukvaldy mají svoji cenu a prodávají se v rozpětí 400,- až 600,- Kč.

Čím to je, že Sudek jako jeden z mála našich fotografů se prosadil ve světové konkurenci a již za svého života byl uznávaným a vysoce ceněným umělcem? Jak je možné, že jeho snímky, které se kdekomu mohou zdát nezajímavé a technicky nedokonalé, okouzlily návštěvníky v amerických či japonských galeriích? Jak je možné, že Sudkův snímek oroseného okna zaplatil švýcarský sběratel 10.000 franků? Myslím si, že je to tím, že jeho fotografie nelžou, že nic nepředstírají. Sudek fotografoval tak, jak žil, fotografoval to, co viděl kolem sebe. Nepodbízel se, nekalkuloval, nehledal exotické náměty. Vystačil si s vlastním ateliérem, který spíš vypadal jako vetešnictví, vlastním dvorkem, který měl pro něj to pravé "iluzivní" světlo a pak to byla Praha. Technický vývoj ve fotografickém umění odmítal. Sám používal dřevěné aparáty z konce 19. století. Nepoužíval ani zvětšovací přístroj a dokonce své fotografie ani neořezával. Programově se vyhýbal všem módním trendům, nerad dělal portréty, aktů udělal jen pár. Nejraději fotil věci které důvěrně znal. Když byl bez peněz a jedl pouze vejce a cibuli, fotil pouze vejce a cibuli. Byl znalcem Janáčkovy hudby, proto fotil Hukvaldy. Rád se toulal podzimními zahradami, fotil podzimní zahrady. Nebyl společenský typ, ani nemohl být lvem salónů. V první světové válce mu byla amputována po zranění jedna ruka a protože žil sám, vypadal většinou jako bezdomovec.
Proto na jeho záběrech Prahy nejsou lidé, nepotřeboval je, viděl kamennou Prahu, mlhu, ticho a světlo. Byl stále svůj a stále tentýž, Nefotil co nechtěl, nefotil co necítil. A jeho fotografie přenášejí toto poselství: Člověče, zastav se a dívej se na obyčejné věci, na obyčejná místa, možná objevíš krásu tohoto světa tam, kde ji nikdo nehledá.

Uvedené texty lze citovat pouze s uvedením zdroje a autora.

© Milo Burdátš 1999
© Naše Rodina 1999