Vojta Sedláček
Máme doma kresbu Vojtěcha Sedláčka,
má rozměr asi jako pohlednice a na zadní straně je jeho vlastní
rukou napsán pozdrav pro naši tetičku k Vánocům. Tuto kresbu doma
uchováváme jako velkou vzácnost. Teď bych však ráda věděla, jaká
je její přesná cena.
Věra S., Hradec Králové
Vojtěcha Sedláčka snad nemusím nikomu představovat.
Patří mezi výtvarné umělce, kteří se proslavili již za první republiky
zejména tím, že svým dílem opěvovali krásu české krajiny a tvořili
tzv. domovinné křídlo Umělecké besedy. Sedláček byl mistrným kreslířem.
Několika tahy tužkou či štětcem dokázal zachytit na papíře venkovského
člověka při práci tak jednoduše a přitom dokonale, že z obrázku
přímo cítíme vůni rozorané půdy, zpěv skřivánka či supění zapřáhnutého
valacha. Na svých kresbách, akvarelech a temperách opěvoval zejména
své rodné a úrodné Polabí, později i trochu drsnější krajinu v Orlických
horách. V jeho případě můžeme říci, že jeho jméno je "nomen
omen", je jeho osudem. Nikdy nezabrousil do jiného žánru, vždy
zobrazoval pouze venkovský život, ten neustálý boj sedláků s přírodou,
kteří však dokáží se podřídit zákonům přírody.
Poúnorový režim Sedláčkovu tvorbu přivítal,
protože na každém svém obrázku představoval českého venkovana při
práci. Později začaly jeho náměty trochu vadit, vždyť zobrazovaly
zejména sedláka, a ne kolektivizovaného, do budoucna zahleděného
rolníka. Bohužel Sedláček nátlaku režimu podlehl a začal svým dovedným
štětcem zachytávat rozorávání mezí, práci traktorů na scelených
družstevních lánech, stachanovce při stavbě stájí či elektrického
vedení. V padesátých letech dokonce ilustroval mnohé sovětské romány
z období výstavby kolchozů na vesnici. Režim se mu odměňoval svým
způsobem: Řádem republiky, Státní cenou Klementa Gottwalda a titulem
národního umělce. To všechno mu umožňovalo účastnit se na výstavách
v zahraničí od Japonska po Velkou Británii.
Na druhou stranu se musím Sedláčka zastat.
Na svých obrazech chtěl zachytávat pravdu - a pravdivý obraz venkova
posledních dvaceti let umělcova života byl obrazem družstevního
venkova. Přesto tato skutečnost ovlivnila řadu milovníků a sběratelů
výtvarného umění. Dnes neznám sběratele, který by Sedláčkovy kresby,
akvarely či grafiky sbíral. Věřím však, že se situace změní, a zejména
milovníci umění z venkovského prostředí pochopí a ocení jeho dílo.
Sedláčkův učitel a jedna z největších postav českého moderního výtvarného
umění Max Švabinský, říkal, že základem každého obrazu je čára",
Sedláček tuto čáru zvládl na jedničku. Mírným zvlněním čáry dokázal
naznačit strukturu půdy, dlouhé stíny srpnového podvečera či potem
smáčený šat ženců.
Jaká je cena kresby pohlednicového formátu?
Sedláček neponechal žádný kousíček papíru nepokreslen, všechny své
dopisy, vzkazy a pozdravy doprovázel svými skicami. Dokonce na pozdravy
používal zadní strany svých grafik, leptů a suchých jehel. Kresby
a skici malých formátů našich malířů a grafiků se pohybují v cenové
relaci od 200 do 3000 korun. Záleží samozřejmě na jménu a taky na
dekorativnosti kresby. Pokud lze kresbu dát do pasparty a zarámovat,
to znamená udělat z ní obraz, cena kresby je samozřejmě vyšší. Pokud
se jedná pouze o přípravné skici a studie, ty jsou prodejné pouze
sběratelům a jak jsem již uvedl sběratelů díla Vojty Sedláčka je
velmi málo. Problém u kreseb je rovněž s prokázáním autenticity
(pravosti) kresby případně podpisu. V případě tazatelky však autorův
pozdrav na zadní straně prokazuje pravost kresby a tím i její větší
prodejnost a cenu. Je rovněž možné, že o tuto kresbu může mít zájem
sběratel autogramů, pro kterého zase kresba je důkazem pravosti
rukopisu a podpisu. S ohledem na všechny tyto skutečnosti bych určil
cenu kresby v rozpětí 400 až 700 korun.
Těch několik stovek je pomíjivá hodnota.
Avšak kresba od tak významného umělce jakým byl Vojtěch Sedláček
a ještě k tomu s pozdravem pro členku Vaší rodiny, kterou nepochybně
musel znát, by měla být ozdobou rodinného archivu. Měla by se dědit
z generace na generaci, protože právě takové, z našeho pohledu,
maličkosti dokáží budovat v další generaci dětí a vnuků sounáležitost
s rodinou, hrdost na své předky a upevňovat rodinné svazky. A o
to nám všem v našem časopise jde.
Uvedené texty lze citovat pouze s uvedením
zdroje a autora.
©
Milo Burdátš 1999
© Naše
Rodina 1999