Bohuslav Reynek

Naše rodina č. 31/99

Před několika lety jsem dostala zarámovanou grafiku, jejž autorem je básník Bohuslav Reynek. Vím, že nebude mít vysokou cenu, přesto bych se chtěla zeptat, zda jich vytvořil více a jaká je jejich cena. Ráda bych si dokoupila i jiné obrázky od tohoto autora.
Dagmar M. Praha 10

Každý, kdo má nebo měl to štěstí, že se mu do rukou dostala něco z grafického díla velké postavy naší kultury Bohuslava Reynka, se podivoval nad skutečností, že grafiky tohoto amatérského výtvarníka mají takovou sílu, že je již nechcete sundat ze zdi a toužíte sehnat další a další. Ano grafické dílo Reynkovo se shání, nelze vejít do prodejní galerie nebo antikvariátu a prostě si koupit jeden z jeho grafických listů. Bohuslav Reynek totiž nevytvářel své rytiny a lepty na prodej ale z vnitřní potřeby se tímto způsobem vyjádřit.
Abychom pochopili proč mají Reynkovy grafické listy takový vnitřní náboj a proč jsou ve své technické nedokonalosti tak dokonalé, musíme si krátce promítnout film jeho života.
Bohuslav Reynek se narodil na rodinném statku v Petrkově nedaleko tehdejšího Německého Brodu roku 1892. Vystudoval Gymnázium v Jihlavě, kde se seznámil s budoucím majitelem nakladatelství Atlantis v Brně, Janem Pojerem. Toto reálné gymnázium mu dalo velmi dobré základy německého a francouzského jazyka. Hluboká znalost těchto dvou jazyků se mu pak stala osudnou. Na jihlavské reálce rovněž navštěvoval hodiny kreslení, což bylo jeho jediné výtvarné vzdělání. Po maturitě jej otec poslal studovat na pražské Vysoké učení technické, avšak mladý Reynek studium záhy přerušil a vrátil se na svůj rodný petrkovský dvůr, přestože tento statek měl však jiného nájemce. Dvacetiletý Bohuslav se podobně jako mladý Budha uzavřel do malého zahradního domečku, kde celé dny meditoval, četl snad veškerou poezii, která v té době se dala sehnat a samozřejmě mu nevadilo, že byla v němčině nebo ve francouzštině. Na kousky papíru a poštovní obálky uměleckých časopisů soustavně tužkou či uhlem zachytával momentky ze svého okolí, stromy, keře či domácí zvířectvo. Je to až k nevíře ale skutečně ve svých dvaceti nastartoval svůj životní styl a již nikdy je od něj neodchýlil. Jeho životní dráha skončila přesně tam kde začala, v samotě petrkovského statku.
Přestože Reynek žil odloučeně od tehdejších kulturních středisek, měl o všem dokonalý přehled a tak není divu, že věděl kam zaslat své první básně a překlady poesie. V uměleckém časopise Moderní revue se jeho prvotiny ocitly v sousedství tvorby Josefa Hory, Jiřího Karáska ze Lvovic či Růženy Jesenské. Když však mladý autor viděl své verše v tomto velkoměstském periodiku, pocítil, že jeho tvorba musí být zveřejňována intimněji, formát musí odpovídat sdělení a protože netoužil po slávě opustil tento časopis a objevil malé nakladatelství ve Staré říši, kde až do jeho zrušení komunisty v roce 1948, publikoval své básně, překlady a grafiku a za pomoci Josefa Floriana se z něj stal jeden z naších nejlepších básníků a překladatelů německé a francouzské poezie.
Bohuslav Reynek vyrostl v osobnost nebývalých rozměrů. Sám skromný, plachý introvert otevíral pro českého čtenáře obzory nové poesie, poesie spirituální a křesťanské. Musel v sobě mít v sobě jakési fluidum, jakousi přitažlivost, že známa francouzská básnířka Suzanne Renaud opustila bohémský a rychlý život francouzské smetánky v podalpském Grenoblu a vzala si samotáře Reynka a přestěhovala se z ruchu kaváren a bulvárů na petrkovský statek uprostřed drsné Vysočiny. Reynkovo fluidum ji tam drželo až do smrti v roce 1964.
Reynek jako básník byl dokonalý, Reynek jako překladatel byl dokonalý, Reynek jako grafik se stával dokonalým. Nejdříve si začal ilustrovat svá díla a později začal svojí grafikou vyjadřovat to co již nechtěl vyjadřovat slovy. Po nocích škrábal hřebíkem do měděných destiček pavučiny čar, aby pak přes den společně se synem tiskl na ruční papír své poetické pohledy. Námětem jeho listů byly biblické a zejména starozákonní výjevy, později však tíhnul k prostým motivům, tak jak je viděl kolem sebe. Svými prostými náměty viděnými často přes okno svého pokoje se blížil Sudkovým fotografiím.
Petrkovský statek musel opustit pouze jednou, za protektorátu. Po válce mu byl opět vrácen, avšak po roce 1948 mu byl znárodněn a předán státnímu statku. Reynek aby mohl dál zůstat v prostředí které ho tak inspirovalo se stal zaměstnancem Státního statku Petrkov jako pastýř koz a ovcí. Komunistická moc vyřadila nezlomeného Reynka jak z knihoven tak i z galerií. Až v roce 1964, kdy došlo k mírnému oteplení v tehdejší kulturní sibérii se uskutečnila nenápadná výstava Reynkových leptů v ústeckém Divadle hudby. Z Reynka se stal objev sezóny. S výstavami se roztrhl pytel, Petrkov začaly navštěvovat televizní štáby a novináři. Reynek se svých výstav, ani večerů poezie neúčastnil, televizní štáby si nevšímal a novinářům odpovídal pouze jednoslabičně. Až do své smrti v roce 1971 žil v ústraní, se svými kozami, se svým světem plným pokory k životu, k umění, k Bohu.
Ceny Reynkových barevných leptů se pohybují v závislosti na rozměru od 1.500,- za pohlednicový formát až po 10.000 Kč za formát leptu A4. Cenou se tudíž blíží mistrům grafiky jakým byli Švabinský, Tichý či Filla. Levnější jsou nepodepsané novotisky z původních desek. Těm však něco chybí, možná jenom vědomí že se jich mistr dotýkal svými prsty.

© Milo Burdátš 1999
© Naše Rodina 1999