Reklamní tabule
Při vyklizení domku jsme objevili několik starých plechových reklam. Zřejmě byly
po dědečkovi, který měl kdysi koloniál. Jsou velmi zajímavé.
Můžete nám poradit, zda je lze někomu nabídnout k prodeji a případně i za kolik?
čtenářka Drahomíra K., Jihlava
V dávném starověku se řeckým řemeslníkům podařilo získat od egypských arkanistů jedno pevně střežené tajemství. Tím tajemstvím byla technologie zdobení šperků barevnou sklovinou, které uchvacovaly již slavného historika Plinia. Výroba sklovitých vypalovaných barev se v průběhu staletí dostala i do římské Itálie a pak i do západní Evropy. Přestože technologie již nebyla přísně utajovaná receptury na výrobu těchto barev i nadále udržovali šperkařské rody jako jedno ze svých výrobních tajemství. Až průmyslové 19. století dokázalo z tajuplné miniaturní práce vytvořit hromadnou velkovýrobu. Ano, tím tajemstvím byla výroba smaltu. Ikdyž to nebyla jednoduchá výroba, pracovalo se zde s mnoha surovinami, potaší, živcem, dřevěným popelem, sodou, vápencem a jedovatými olověnými barvami, velkovýroba tento proces neuvěřitelně zlevnila. Když k tomu připočítáme levnou výrobu válcovaného plechu, nemůžeme se divit že plechové smaltované nádobí se dostalo do každé rodiny.
V 19. století probíhal i jiný proces. Radní velkých měst toužili po jednotném označovaní ulic. Chtěli nahradit amatérské nápisy na nárožích, které často po několika letech již nebyli k přečtení. Průmysl jim nabídl krásné smaltované plechové tabule, které bez problémů odolávali všem nepřízním počasí. I tak velká zakázka jakým bylo vyrobení tisíců označení ulic však jednou skončí a tak podnikatelé hledali jiné využití pro své stroje a vypalovací muflové pece. Začali pro jiné firmy vyrábět reklamní tabule. Technologie zůstala nezměněna a tak velcí výrobci zásobovali stejně jako dnes malé obchodníky reklamními poutači. Na rozdíl od těch dnešních však byly mnohem kvalitnější, vždyť nekteré smaltové reklamy i dnes vypadají jako úplně nové.
Sběratelství reklamních plechových tabulí není moc rozšířené. Těch několik málo zájemců však nějraději přijímá nové přírustky do své sbírky zdarma. V zahraničí je situace jiná. Tam firemní muzea velkých podniků vykupují často za neuvěřitelné peníze staré tabule propagující jejich dřívější výrobky. Příkladem může být i smaltovaná tabule na obrázku, propagující oblíbený margarin, která přestože je velmi poškozená se prodala v aukci za více než 5 tisíc korun. Proto doporučuji, pokud máte čas a chuť tabule vyfotografovat a obrázky zaslat přímo dnešním ředitelům propagovaných firem. Jenom ty reklamní tabule, u kterých nenajdete současného výrobce nabídněte vetešníkovi. Ten by vám měl za pěknou a nepoškozenou smaltovanou reklamu vyplatit minimálně pět stovek.
Uvedené texty lze citovat pouze s
uvedením zdroje a autora.
© Milo Burdátš 2002
© Naše Rodina 2002
