Přesýpací hodiny

Měření času bylo odjakživa problémem, který zaměstnával nejmoudřejší hlavy všech dob. Časem se tento problém rozdělil na dvě základní úlohy. Zjištění kolik hodin je přesně v tuto dobu a měření přesně určeného intervalu. Ve středověku jak se zdá byly již tyto dvě úlohy na dlouhou dobu vyřešeny. V té době již každý průměrně bohatý obyvatel Evropy si mohl nechat udělat sluneční hodiny na stanovení času a na měření doby si mohl zakoupit různé přesýpací hodiny měřící interval od jedné minuty do 3 hodin.

Výroba přesýpacích hodin se rozvinula zejména v oblastech sklářského průmyslu, kde již bez problémů zvládli produkci průhledného skla. Málokdy se vyráběly přesýpací hodiny z jednoho kusu skla. Většinou se vyrobily dvě baňky, které se po naplnění pískem spojily a zatmelily pryskyřicí. Pak už bylo na řezbářích, aby zapojili svoji fantazii a vyrobily umělecky zdobené stojánky do kterých se skleněná část vkládala.
Náplní hodin nebyl jenom písek. Často se používalo nadrobno rozemletých vaječných skořápek které se dlouho sušily ve zvláštních pecích. Někteří výrobci zase upřednostňovali kovový přášek vyrobený zejména ze zinku nebo olova. Známý astronom rudolfínské doby Tycho Brahe dokonce používal do svých hodin rtuť. Avšak nejčastěji se používal jemný křemičitý písek dlouho a pečlivě prosívaný na nejjemnějších sítech.

Výroba přesýpacích hodin vrcholila v druhé polovině 17. století. Rozšíření mechanických hodinových strojků postupně snižovalo zájem o přesýpací hodiny, zejména pro jejich jednoúčelovost. Někteří výrobci se ještě nějakou dobu snažili bránit úpadku svého řemesla a vymýšleli mnohá zdokonalení. Zejména se hledal princip automatického překlápění těchto hodin. To se však nikomu nepodařilo, jelikož by tím zároveň vynalezl perpetuum mobile a to jak víme nelze vyrobit.

Velmi praktickým zdokonalením bylo spojování několika baněk přesýpacích hodin do jedné konstrukce. A právě tazatelka vlastní tento zlepšovák. Většinou se spojovali čtyři baňky, které měly dobu přesýpaní 15, 30, 45 a 60 minut. Tato kombinace byla velmi populární, používala se v tehdejších úřadech a v prvních manufakturách, ale i v domácnostech našla své uplatnění, zejména když se o jejich překlápění staral k tomu určený člen služebnictva. Tyto přesýpací hodiny se snad ještě hromadně vyráběly v minulém století.

Velkou nevýhodou všech přesýpacích hodin je skutečnost, že jejich životnost je časově omezena. Snad všechny přesýpací hodiny se časem začnou předcházet. Písek uvnitř baňky se rozemílá na drobnější a taky skleněné zúžení se obrušuje a dírka se zvětšuje. Někteří výrobci vkládali do zúžení kovové kroužky, kterým se říká středová clona, avšak ani toto zdokonalení nepomohlo. Jak je vidět přesýpací hodiny tazatelky se rozešly se skutečným časem až tak, že nepochopila jejich smysl.

Přesýpací hodiny od konce 18. století již byly plně nahrazeny mechanickými hodinami. Jejich výroba sice neustala a trvá až dodnes, avšak jedná se většinou jen o kopie tradičných tvarů a modelů, které až na výjimky plní pouze funkci estetického doplnění prostoru. Z uvedených důvodů není sběratelství přesýpacích hodin na rozdíl od mechanických hodin rozšířeno. Původních hodin se mnoho nezachovalo a kdo by se věnoval sběratelství jejich replik. Z uvedených důvodů jsou sběratelsky zajímavé a tudíž i finančně dobře ohodnocené přesýpací hodiny vyrobeny do konce 18. století. Hodiny vyrobené v Norimberku slavným konstruktérem Andreasem Zickem mohou na zahraniční aukci dosáhnout ceny i několika desítek tisíc marek. Mezi sběrateli v USA jsou rovněž vyhledávány přesýpací hodiny, které byly použity při významných událostech. Vysokou aukční hodnotu mají šachové přesýpací hodiny z významných turnajů, nebo tzv. řečnické přesýpací hodiny použité při slavných soudních procesech nebo které měřili čas při významných projevech politiků v různých parlamentech a senátech. Zvláštní skupinu tvoří kuriozity, např. hodiny na měření délky vaření vajec, nebo trvání telefonických hovorů, nebo dokonce déky plnění manželských povinností.
Cenu přesýpacích hodin tazatelky bohužel nemohu sdělit. Nevím totiž, kdy a kde byly vyrobeny, zda se nejedná o dekorační repliku a zejména zda se jedná o sériový výrobek nebo hodiny na zakázku. Pokud by měla tazatelka zájem se dovědět jejich skutečnou tržní hodnotu, je jedinou možností dát tyto hodiny do aukce starožitností. Bohužel přitom by o tento zajímavý předmět přišla a to, jak jsem vytušil z dotazu, tazatelka nechce. Mohu ji proto jenom popřát mnoho příjemných chvil odměřených pradědečkovými přesýpacími hodinami.

© Milo Burdátš 1999
© Naše Rodina 1999