Starožitník radí

Ručně malovaný porcelán

Koupil jsem starožitný kávový servis. Prodávající jej označil za falešnou Vídeň. Skutečně na spodní straně šálků je modrá vídeňská značka. Na konvičkách a cukřence je černý kruh a v něm je opět vídeňský znak. Rád bych se však dověděl, jaký je skutečný původ tohoto porcelánu a kdy mohl být vyroben?

František T. z Jižních Čech

Nejenom dnešní vietnamští trhovci označují své pochybné zboží světovými značkami. Na konci 19. století prodejci porcelánu rovněž tak označovali zboží malých českých výrobců slavnými značkami. Nejčastěji to byla značka vídeňské manufaktury. Ta již drahnou dobu nevyráběla a tak se nemohla bránit. Prodejci využívali hlavně faktu, že běžný zákazník se v té plejádě značek nevyznal, ale každý občan monarchie znal znak svého hlavního města.

Znak Vídně, kterému odborně říkáme babenberský erb je na porcelánu zjednodušen tak, že erbové pole obsahuje pouze dvě rovnoběžky. Tato jednoduchost umožňovala i méně zručným falzátorům tento znak namalovat. Kávový servis tazatele však nemá nic společného s imitátory vídeňského porcelánu. Když otočíme značku Vídně o 180 stupňů najednou zjistíme, že se erb změní ve zjednodušený symbol včelího úlu. A právě tento znak nás zavede k výrobci porcelánu. Tím by mohla být továrna Eichwalder fabriken v Dubí u Teplic. Právě tato porcelánka používala na přelomu století i později značku úlu, která byla vlastně obrácenou značkou Vídně. Zda to byl obchodní trik nebo náhoda to se dnes nedovíme. Servis tazatele je zajímavý tím, že konvička, mlékovka a cukřenka jsou z jiné sady než koflíky s podšálky. Koflíky mají klasický empírový tvar. Ouška jsou v podobě hadů a na spodní straně jsou užity lví tlapy. To všechno je připomínka na egyptské dobrodružství Napoleona Bonaparta, které se stalo ideovým základem empírového slohu. Doplňky konvička, cukřenka a mlékovka mají starší rokokové tvary ikdyž poněkud zjednodušené. Přesně takové modely měla ve svém sortimentu slavná Slavkovská porcelánka. Věřím, že kdyby tazatel odstranil černý kruh, o kterém ve svém dotazu píše, objevila by se podglazurní značka továrny v Horním Slavkově. Cenu tohoto servisu však neurčuje výrobce porcelánu. Unikátní umělecký skvost z tohoto servisu vyrobil až neznámý malíř porcelánu. Servis je celoplošně malován dokonalou drobnokresbou s motivy jihoitalského dvorku. Malíř nepoužíval šablonu, maloval nepředstavitelně zručně a používal mnoho jemných odstínů základních barev. Moderní styl malby naznačuje, že malba byla provedena v dvacátých až čtyřicátých letech. Autorem zřejmě byl některý z mistrů malířů, kteří byly rozseti ve vískách našeho severozápadního pohraničí. Protože byli většinou německé národnosti postihl je poválečný odsun. S nimi skončila i éra unikátních ručně malovaných servisů, které tak proslavili naši malou zemi.

Uvedené texty lze citovat pouze s uvedením zdroje a autora.