Ottův slovník naučný
Naše rodina č.13/99
Neradi avšak z prostorových důvodů
musíme prodat kompletní Ottův slovník naučný. Před pěti lety nám
jeden antikvář za něj nabízel 20 tisíc korun. My jsme si řekli,
že počkáme, že jej můžeme prodat vždycky. Minulý týden jsme mu jej
znovu nabídli, jenomže ten samý antikvář nám nabídl pouze 10 tisíc
korun. Jak je to možné?
Adéla B., Brno
Každá cena platí pouze na určitém místě
a v určitém čase. Ne jinak je to i s touto encyklopedií. Dříve však
než odpovím na dotaz tazatelky neodpustím si několik slov k tomuto
slovníku.
Ottův slovník naučný zůstane již napořád
rozsahem největším knižním projektem v české historii. Vznikal v
době, kdy daleko větší národy neměly svou encyklopedii, tj. souhrn
všech vědomostí lidských jak sebe sama definuje tato encyklopedie.
Profesoru filosofické fakulty T. G. Masarykovi a po něm Františku
Studničkovi se podařilo pro tento projekt získat stovky nejvýznamnější
odborníků té doby a udělat z nich dělný kolektiv, který v průběhu
dvaceti let dokázal vytvořit dílo, které i dnes v době počítačů,
internetu a dalších technických vymožeností nedokázal nikdo překonat.
Ottův slovník vycházel v sešitech od roku 1888, ke každému dílu
si abonent mohl objednat polokožené desky a nechat si slovník svázat.
Až později, po ukončení vydávání celého díla v roce 1909 bylo možno
si slovník koupit již vázaný. Vydavatel slovníku Jan Otto dobře
věděl do jak riskantního podniku se pouští, všichni jeho spolupracovníci
mu radili, že není v silách jednoho, byť velkého nakladatele tento
podnik ufinancovat a dokončit. Jan Otto se nevzdal, investoval do
tohoto projektu veškeré své zisky z jiných aktivit, veškeré rodinné
finance. Právem si zaslouží, aby tento projekt nesl jeho jméno a
zajistil mu tak nesmrtelnost. Pro ilustraci několik superlativů.
Na přípravě slovníku se podílelo neuvěřitelných 1100 spolupracovníků,
kteří vytvořili 150.000 hesel, 5067 ilustrací a to vše na 28 912
stranách. Většina hesel byla zároveň prvním uvedením citovaného
poznatku v českém textu.
Přestože Jan Otto považoval vydání tohoto
slovníku za věc osobního přispění k emancipačním snahám českého
národa a proto nekalkuloval se ziskem, bylo kompletní dílo velice
drahá záležitost. V roce ukončení vydávání stálo 544 korun a pro
porovnání uvádím, že knihovnička z leštěné olše vyrobená na míru
pro tento slovník stála pouze 35 korun a pro ještě lepší představu
švýcarské kapesní hodinky stály v té době 5 korun. Černé předpovědi
Ottových spolupracovníků se naplnily, slovník zůstal ležet na skladě.
Nepomohly reklamní kampaně, dopisy starostům českých měst, studentské
slevy a prodej na splátky, slovník zůstal ležet na skladě dalších
třicet let. Slovník se doprodal včetně dodatků vyšlých v třicátých
letech až v dobách protektorátních. Většina dodnes zachovalých exemplářů
byla zakoupena právě v létech čtyřicátých.
Na počátku rozvoje soukromého podnikání
po roce 1989 mnoho advokátů, ekonomických poradců, reklamních agentů
a jiných vzmáhajících se podnikatelů zatoužilo mít ve svých naleštěných
pracovnách tuto dlouhou řadu v kůži vázaných knih. Ne snad, aby
z nich čerpali moudrost, kterou obsahují, spíše aby ukázali, že
na to mají. Tak se zdvihla vlna zájmu o tuto stařičkou encyklopedii.
Noviny byly plné inzerátů nabízející nebývalé částky, a roce 1995,
kdy zájem vrcholil, bylo možno 28 svazků Ottova slovníku vidět v
antikvariátech za 28 tisíc korun. Na tuto velkou poptávku okamžitě
zareagovali podnikaví nakladatelé a začali vydávat reedici tohoto
díla. Jiní nakladatelé zase přišli s převodem slovníku na digitální
formu pro použití v osobních počítačích. Poptávka okamžitě poklesla
a dnes se může považovat za úspěšného ten, komu se podaří prodat
tento slovník za 12 tisíc korun.
Otázka z zamyšlení však stojí někde jinde.
Před stoletím jsme byli prvním malým národem, který dříve než měl
svůj stát měl svou encyklopedii. Dnes, když se považujeme za nejúspešnější
stát bývalého východního bloku a pyšně se hrneme mezi rozvinuté
západní země, máme ve svých knihovnách sice majestátné, ale sto
let staré či lépe řečeno zastaralé encyklopedické dílo a někteří
z nás dokonce jeho v plastu vázanou napodobeninu. Nesvědčí tato
skutečnost o tom jakou hodnotu má pořád v naších zemích vzdělanost,
věda, rozhled či kultura. Nepotřebovala by naše současnost místo
podnikatelů typu Koženého, Macka či Stehlíka takového arcipodnikatele,
jakým byl právě Jan Otto. Až nám takový dorostou, budeme moci si
říci "teď už bude jenom lépe".
Uvedené texty lze citovat pouze s uvedením
zdroje a autora.
©
Milo Burdátš 1999
© Naše
Rodina 1999