Ošetřování šperků

Dnes se opět setkáváme nad miniseriálem o čištění a údržbě starožitností. V čísle 22 Naší Rodiny jsme si povídali o údržbě obrazů a grafiky, v čísle 27 zase o čištění plastik a sošek. V dnešním vydání si budeme povídat o čištění a udržování šperků.

Šperky provázejí člověka celým jeho historickým vývojem. Jsem přesvědčen, že když pravěký člověk nešel pěkně formovanou kost zemřelého zvířete, pravděpodobně jej dříve napadlo zastrčit si ji do vlasů jako ozdobu než vykřesat z ní bodnou zbraň. Je taky prokázáno, že u pralidí, tak jako je to u primitivních kmenů v Oceánií, se zdobili více muži než ženy. V naší civilizaci je to však obráceně. Nenajde se u nás žena či dívka, která by neměla alespoň několik šperků či bižuterie. Účelem šperků je zkrášlovat jejich nositelku, ukazovat na její vkus a postavení, upoutávat pozornost na krásná místa jejího těla, zda je to krásný dlouhý krk, pěkně tvarované ouško, štíhlé ruce či pěstěné prsty. Bohužel jsem někdy zmaten, zda kovový kroužek v nosíku šestnáctileté studentky upozorňuje na její roztomilý "pršák" a tudíž je šperkem nebo je to mučící nástroj, kterým ona dívka demonstruje svůj masochizmus.

Šperky z hlediska čištění rozdělujeme podle materiálu ze kterého jsou vyrobeny bez ohledu na to kterou část těla či šatu mají zdobit. Rozlišujeme tak šperky z drahých kovů, drahokamů, polodrahokamů, obecného kovu, skla a přírodních materiálů. Ty posledně jmenované označujeme častěji jako bižuterie nebo ozdoby.

Šperky z pravého zlata mají tu výhodu, že vyžadují minimální údržbu. Zlato nekoroduje a dlouho si drží svůj přirozený lesk. U často nošených zlatých předmětů a to zejména u prstenů, náramků a řetízků je nutné provést čas od času vyčištění abychom z nich odstranili kombinaci prachu, potu a mastnoty, která jim zrovna nedodává na kráse. Nepotřebujeme žádné chemikálie či ultrazvukové přístroje, stačí namočit šperky do teplé mýdlové vody a několik minut počkat až se špína rozpustí. Pak všechny póry, spáry či články šperku důkladně vyčistíme měkkým kartáčkem na zuby a vyleštíme čistým bavlněným hadříkem. Kdo má více šperků může si pořídit speciální roztok na šperky, který lze pořídit u dobrého klenotníka.

Stříbrné šperky ponechané na vzduchu oxidují a černají. Tomuto zčernání lze zabránit častým leštěním. Před leštěním však musíme vždy šperky důkladně očistit nejlépe v mýdlové vodě, podobně jak jsme si uvedli u zlata, jinak se muže stát, že při leštění zbytky prachu či písku poškrábeme povrch předmětu. Existuje i postup odstraňování černého povlaku ze stříbra zajímavou mokrou cestou. Dno plastikové misky pokryjeme hliníkovou fólií nejlépe Alobalem, na něj položíme stříbrné předměty a zalijeme litrem horké vody ve které jsme pře tím rozpustili asi půl šálku sody tj, uhličitanu sodného. Necháme tak dvě minuty působit. Pak šperky dvěmi dřevěnými vařečkami vytáhneme, opláchneme čistou horkou vodou a osušíme měkkým hadříkem. Vyzkoušejte to v rámci vzdělávání vašich školopovinných dětí či vnoučat.

U drahých kamenů a polodrahokamů dáváme pozor jakým způsobem je kámen připevněn. Pokud je ke šperku přilepen, neměli bychom takový kámen máčet ve vodě. Většinu kamenů lze čistit smotkem vaty namočeném v syntetickém ředidle. Po vyčištění odstraníme zbytky ředidla vatou namočenou ve vlažné vodě. Náhrdelníky z perel a šperky z opálu a tyrkysu čistíme za sucha práškovým magnesiem. Naneseme na ně slabou vrstvičku magnesia (vypadá jako pudr) a necháme několik hodin působit, pak je očistíme měkkým bavlněným hadříkem. podobně čistíme i předměty z perleti. Barevné polodrahokamy lze na závěr přetřít hadříkem namočeným v mandlovém oleji a zvýraznit tak jejich barevnost. Na jantarové předměty musíme být velice opatrní jelikož jantaru škodí většina chemických sloučenin. Na jantar dokonce nesmíme nastříkat parfém, jinak nám jeho povrch zmatní. Nejlepším čistidlem na jantar je již vzpomenutý mandlový olej.

Šperky z obecných kovů čistíme většinou mýdlovým roztokem. Ten je vhodný na všechny druhy obecných kovů. Po omytí a vyčištění jemným kartáčkem kovové ozdoby sušíme hadříkem nejlépe bez dotyku prsty. Odborníci používají bílé rukavice. Velmi opatrně leštíme všechny pozlacované, postříbřené a eloxované šperky, abychom z nich tu slabou vrstvu nesetřeli. Tyto předměty lze bez rizika čistit speciálním roztokem na čistění šperků, který bychom měli koupit u klenotníků.

Šperkům samozřejmě nesvědčí špína, ta se však dá odstranit. Avšak když dojde k poškrábání nebo odření šperku musí pomoci odborník. Abychom zabránili poškrábání, ukládáme šperky do speciálních šperkovnic nebo krabiček a to tak aby byl každý kus samostatně uložen. Pokud je přesto chceme mít v jedné krabičce, musíme každý samostatný kus zabalit do jemného hedvábného papíru a dno této krabičky vysteleme vatou aby se v ní šperky nepohybovali. Problémem je skladování řetízků. Pokud nemáme originální etuji, nejlépe uložíme řetízek tak, že jej srolujeme do hedvábného papíru, pak několikrát přehneme a uskladníme.

Své šperky rovněž chráníme před různými nenechavci a zloději, ale to již je otázka pro jiné odborníky než jsem já. Nejdražší klenotníci v Amsterodamu či Londýně vyrábějí a prodávají luxusní šperky ve dvou verzích. Verze z pravého zlata a diamantů či perel je okamžitě po teatrálním předání manželce či milence uložena do trezoru, ta druhá verze je kopii z pozlaceného kovu a broušených skel a je určena na běžné nošení. Často se tak stává, že česká návštěvnice kasina v Monte Carlu má na sobě cennější předměty než příslušnice tamnější smetánky s dlouhými rodokmeny

Uvedené texty lze citovat pouze s uvedením zdroje a autora.

[Úvodní stránka časopisu] [Poradna]