Malíři bývalé NDR

Manžel studoval v Lipsku a poté bývalou NDR často služebně navštěvoval. Protože se zajímal o umění, neustále přivážel nové německé obrazy a grafiku. Teď, po jeho náhlém skonu jsem zjistila, že těch obrazů je na čtyřicet a přes dvěstě grafických listů. Bohužel nejsem schopna přečíst všechny podpisy. Mohl by jste uvést jména těch nejvýznamnějších umělců NDR a poradit, jak tyto obrazy prodat.
Olga S. z Liberce

Často se zamýšlím nad skutečností, jak soběstřední je česká povaha. Při nedávné aukci moderního výtvarného umění v Praze se prodalo několik grafických listů méně čí více významných českých umělců a přitom se za stejné ceny neprodaly grafiky světových autorů, jakými jsou Pablo Picasso, Salvador Dalí, Marc Chagall nebo Joan Miró. Věrni heslu "Co je české, to je hezké", ignorují i rádoby znalci umění vše, co vzniká za našimi hranicemi. Zkuste se zeptat kteréhokoliv majitele galerie, kolik zná současných výtvarníků z Polska či Rakouska. A stejně smutné to bude když se zeptáte na Němce.

Umělci v bývalé NDR to neměli nijak lehké. Protože byli pod neustálým drobnohledem západoněmeckých médií, schvalovací komise pouštěli k volnému prodeji většinou pouze díla, která odpovídala tehdejší Berlínské propagandě. To co naši umělci zažívali v padesátých létech trvalo v NDR téměř až do konce její existence. V galeriích VBK (Verband bildender Künstler) byli nabízené k prodeji díla tzv. světového charakteru. Manžel tazatelky si mohl vybírat mezi severokorejským pohraničníkem, angolským učitelem, padlým chilským demokratem či libyjským důstojníkem. Tento rys internacionalizmu byl typický pro umění NDR a u nás nemá obdobu. Avšak i tam bylo možno zakoupit neutrální krajinky a hlavně spousty aktů, východní Němci totiž měli tradičně kladný vztah k nahotě. Dnes po spojení obou částí Německa lze dobře prodat díla navazující na expresionizmus z počátku století či na díla Kathe Kollwitzové, Otty Dixe a Georga Grosse. Nikoho dnes nezajímá, že původně těmito smutnými obrazy umělci vyjadřovali svůj postoj k životu na kapitalistickém západě.

Malířů v bývalé NDR bylo nespočet. Z nejvýznamnějších lze uvést Wernera Tübke, malíře boschovkých krajin přeplněných různými figurami, Wernera Stötzera, autora smyslných aktů či lužického picassovsky laděného Haralda Metzkese. Nesmíme zapomenou na Ottu Niemeyer-Holsteina a jeho krajinky, na Arno Mohra, veselého Wernera Klemke, Bernharda Heisiga, který těžil z antifašizmu, na barevnost Otty Womacky, na portréty Gerharda Kettnera a surrealistické vize Arno Rinka, který byl docentem na Vysoké škole grafické v Lipsku a možná učil manžela tazatelky. Nejoslavovanějšími umělci však byli Wolfgang Mattheuer a český rodák Willi Sitte, ten byl dokonce nositelem Řádu Karla Marxe.

Tazatelka by měla vyfotografovat všechny obrazy, grafiky vložit do kufru a vyrazit přes sasskou hranici. Navštívit několik prodejních galerii třeba v Lipsku či Drážďanech a dohodnout se s tou, která nabídne nejvíce. Vývoz těchto obrazů by neměl být problematický, přesto bych doporučoval si nechat udělat posudek od znalce s konstatováním, že se jedná o současné německé umělce. I když jsem zásadně proti vývozu uměleckých děl, v tomto případě jej vřele doporučuji.

© Milo Burdátš 1999
© Naše Rodina 1999