Gabriel Max

Prosím o radu, jaká je asi cena obrazu malíře Gabriela Maxe, je to velké plátno zřejmě s Pannou Marií a Jezulátkem.

pan Jindřich B. z Plzně

Na úvod mé odpovědi malé zamyšlení. Po skončení druhé světové války se náš národ snažil očistit od všeho německého. Ne, nebudu zde hodnotit odsun sudetských Němců, nejsem historik ani politik. Mne pouze mrzí, že jsme v tom pochybném nadšení očistili naše umění i od vynikajících umělců, kteří se zde narodili, měli na našem území své kořeny a považovali se za "Čechy", přestože mluvili německy. Takto jsme z kontextu písemnictví vyřadili Kafku, Broda či Werfela a z umění výtvarného Kubina, Orlika, Schwetze, Hönicha či Kokoschku a v neposlední řadě i Maxe. Že ve vylučování z naší kultury hrála velkou roli i politická orientace svědčí skutečnost, že jsme si mohli ponechat v literatuře levicově orientovaného E. E. Kische a ve výtvarném umění Willyho Nowaka, který záhy změnil své křestní jméno na Vilém a k tomu přidal pár portrétů Klementa Gottwalda. Dnes snad je již doba, že bychom mohli zařadit všechny umělce, kteří se na našem území narodili, nebo zde působili do kontextu naší kultury.

Gabriel Max byl Pražanem doslova křtěným Vltavou. Narodil se v roce 1840 do uznávané umělecké rodiny, jejíž tvorba byla úzce spjata s Prahou. Jeho otec Josef Max vytvořil sochu studenta-obránce Prahy v Klementinské zahradě. Jeho strýc Emanuel vytesal z carrarského mramoru Sv. Ludmilu pro svatovítský chrám. Společně pak vytvořili pomník maršála Radeckého na Malostranském náměstí, poté pomník Františka Josefa, ale zejména několik soch pro Karlův most. Gabriel Max již ve 13 letech maloval olejem biblické náměty. V patnácti byl přijat na Akademii výtvarných umění. Nevyhovovala mu však tehdejší zatuchlá atmosféra provinční Prahy a po třech letech vyrazil do světa. Na vídeňské akademii studoval 4 roky a vytvořil zde mnoho krásných obrazů Panny Marie, Johanky z Arku či svaté Ludmily. Jeho světice byly neobyčejně krásné a zároveň působily velmi tajuplně. Z Vídně odjel na akademii do Mnichova, která byla pro tehdejší umělce velmi přitažlivá. Vždyť zde studovali později proslavení malíři jako Skramík, Mucha, Uprka, Ullman, Brožík či Marold. U mnichovského publika dosáhly Maxovi melancholické obrazy krásných mučednic velkého ohlasu a uznání. Zakázky se jenom hrnuly. Ilustroval Goetha, Schillera, Heineho, stal se profesorem akademie. Ve své volné tvorbě přechází od náboženských námětů k fantazii, někdy až surrealistické. Obdivovatelé, mezi které patřila i Ema Destinová, mu říkali malíř duše, závistivci zejména z řad pražských akademiků jej nazvali malířem-patologem. Přestože o návratu do Prahy neuvažuje, účastní se prodejní výstavy Krasoumné jednoty v roce 1896 obrazem "Má dáti, dal", na kterém cvičená opice zapisuje cosi do účetních knih. Obraz způsobil senzaci a přestože patřil mezi nejdražší exponáty (2.500 zlatých), byl prodán. Dnes by měl být v depozitáři Národní galerie.

Určit cenu obrazu Gabriela Maxe bez udání rozměrů, bez fotografie je velmi nelehké. Obzvlášť proto, že se na tuzemském trhu vyskytuje málokdy. Cena se proto může pohybovat v rozpětí 25 tisíc až 150 tisíc a více. Vyšších cen dosahují zejména jeho fantazijní díla. Je to dáno větší poptávkou po tzv. raritních výtvarných dílech. Vzhledem k tomu, že se jedná o náboženský motiv bude se cena pohybovat zřejmě v nižší hladině uvedeného rozpětí. Rovněž bude nutné ověřit pravost obrazu, jelikož na přelomu století nakladatel František Topič několikrát vydal dokonalou reprodukci obrazu Gabriela Maxe pod názvem "Madonna Matka", a ta pak mohla sloužit k výrobě kopií. Proto doporučuji obraz ukázat odborníkům v Plzeňské galerii a prodej realizovat prostřednictvím aukční agentury.

Uvedené texty lze citovat pouze s uvedením zdroje a autora.

[Úvodní stránka časopisu] [Poradna]