Naše nejstarší mapy 6.

Helwigova mapa Slezska

Poslední čeští králové Zemí Koruny české přenechali Habsburkům na tehdejší poměry velké a souvislé území obývané západními Slovany. Čechy, Morava, Kladsko, Ašsko, Chebsko, Horní a Dolní Slezsko, Horní a Dolní Lužice, to byly správní celky Českého království na počátku na konci 16. století. Toto rozsáhlé a bohaté území bylo samozřejmě trnem v oku malým, ale zato výbojným německým státečkům v našem sousedství. Nejdříve jsme přišli o Lužickosrbské země. V roce 1635 obě Lužice obsadili vojska saského kurfiřta a natrvalo tak skončil sen polabských Slovanů o svém vlastním území. Další ránu Koruně české způsobilo nenasytné Prusko, které vtrhlo na slezské území bez vyhlášení války. Marie Terezie se sice pokusila v letech 1740-42 Slezsko bránit, ale proti nejmodernější armádě té doby neměla šanci. Pro Korunu českou tak uhájila jenom část Horního Slezska a to Těšínské a Krnovské knížectví a Opavské vévodství. Prusku se tenkrát podařilo vykousnout z českého území i samosprávné Kladsko.

Martin Helwig se představuje

Bylo to ještě v idylických dobách kdy ještě všechna západoslovanská území spadala pod Českou korunu, kolem roku 1561 se na Pražský hrad dostavil a o slyšení požádal pětačtyřicetiletý rektor Maria-magdalenské školy ve Vratislavi učený Martin Helwig. Slezský pedagog byl přijat a tehdejšímu českému králi Ferdinandovi ukázal velký arch pergamenu na kterém bylo vykresleno celé slezské a lužické území. Mapa to byla nádherná, barevná a celé kresbě vévodil v pravém horním rohu na červeném poli velký český lev s ještě větší zlatou královskou korunou. Ferdinandovi se určitě mapa přidružené země slezské líbila a bez váhání udělil Helwigovi "imprimatur", tj.. povolení k tisku. Martin Helwig však nebyl jenom vědec, byl i dobrým obchodníkem a tak chtěl daleko více. Požádal krále o autorskou ochranu svého díla. Navrhl, aby každý koho Helwig nebo jeho spolupracovníci přistihnou, že bez povolení rozšiřuje nebo kopíruje tuto mapu, může takovou mapu zkonfiskovat a s pomocí vrchnosti udělit nepoctivci pokutu ve výši deseti hřiven zlata. Pak se o vybranou částku rovným dílem podělí. Polovina králi, druhá Helwigovi nebo jeho dědicům. Král a císař Ferdinand na tuto dohodu přistoupil a stvrdil ji svou pečetí. Pravděpodobně se tak jednalo o jeden z prvních autorských aktů v dějinách kartografie.

 

Krakonoš a jiné zajímavosti

Martin Helwig okamžitě po udělení "imprimatur" nechal vyrýt mapu Slezska do dřevěných špalíčků. Navíc přidal do levého dolního rohu erb s polskou orlicí, snad jako výraz jazykové inklinace a navíc rámec mapy ozdobil erby slezských území a jejich hlavních měst. Ví ještě dnes, jak se jmenovali jednotlivé slezské územní celky. Bylo to knížectví Vratislavské, Opavské, Ratibořské, Svidnické, Javorské, Opolské, Zaháňské, Hlohovské, Olešnické, Minsterberské, Břežské, Lehnické a Nisské. Hrabství Kladské je sice na mapě zobrazeno, avšak jeho erb přidán nebyl, jelikož v té době to byla integrovaná součást Čech.

 

Další zajímavostí této mapy je, že podobně jako Klaudyánova mapa Čech je i tato mapa orientována jihem nahoru. Helwig se nespletl, dobře znal zásady kartografické práce a věděl, že nahoře má být sever. Uvažoval však logicky. Slezsko se dělilo na Horní a Dolní a přece nemůže být Horní Slezsko na mapě dole ikdyž leží na jihu. Dalším důvodem pro obrácenou orientaci byl "neotřesitelný fakt", že řeky zachycené na mapě nemohou téci zdola nahoru.

 

Ačkoliv byl Martin Helwig moudrý a vzdělaný muž, podlehl zřejmě zprávám o výskytu zlého ducha hor Krkonošských na svou mapu umístil doprostřed pohraničního pásma Krkonoš postavičku jakéhosi čerta s jeleními parohy a s holí, pod kterého nechal vyrýt jeho jméno "Rübenzal". Takto se Krakonoš možná poprvé dostal do vskutku odborného vědeckého díla. O důvodech proč Helwig si vybral Krakonoše jako jediné a do mapy nezanesl ani jedno jiné strašidlo, kterých byly plné středověké legendy nevíme nic. Můžeme se leda domnívat, že buďto sám věřil této legendě, nebo si někdo na Pražském hradě přál, aby hraniční hory měli zdokumentováno nějaké strašidlo jako přirozenou ochranu Čech.

 

 

 

Cena Helwigovy mapy Slezska

Původní vydání mapy Martina Helwiga z roku 1651 je velmi vzácné a na našem území se pravděpodobně nevyskytuje. V průběhu 17., 18. a 19. století byla tato mapa tištěna ve Vratislavi minimálně v 10. vydáních, kdy logicky ta dřívější vydání dosahují vyšších cen než vydání pozdější. Cena těchto vratislavských vydání se může dosáhnout i 50 tisíc. Jenom znalec starých map však dokáže přesně určit o které vydání se jedná a rovněž musí dávat pozor na sběratelská faximile této mapy které již minulém století vydával jeden vratislavský antikvář.

Krásná Helwigova mapa se dostala do světa zejména prostřednictvím vydání, pořízených nizozemskými kartografy pro své mohutné atlanty. A právě tyto mapy se nejčastěji objevují ve sbírkách a na pultech antikvariátů. Dnešní ceny určuje německý trh, jelikož Němci již tradičně považují Slezsko za své uzemí a sběratelé německých map zařazují do svých sbírek mapy Slezska jako samozřejmou součást. Orteliovo vydání Helwigovi mapy lze v Německu pořídit za 400 marek, vydání Viléma Blaeu je ještě levnější a jeho cena se pohybuje ve výši kolem 250 marek. Vzácnější je vydání de Jodovo a Janssoniovo. Ceny na našem trhu jsou asi o 10 až 30 procent nižší.

 

Často v našem miniseriálu uvádíme jména významných světových kartografů a vydavatelů starých map. O jejich díle a činnosti jsou popsány stohy papíru, přesto bychom Vás chtěli s nimi seznámit alespoň malým přehledem.

 

 

Seznam významných kartografů

Erhard Etzlaub (1462-1532)

Šebestián Münster (1489-1552)

Gerard Mercator (1512-1594)

Gerard de Jode (1515-1591)

Abrahám Ortelius (1527-1598)

Jošt Hondius (1563-1611)

Vilém Janszoon, zvaný Blaeu (1571-1638)

Jindřich Hondius (1587-1644)

Claes Visscher, zvaný Piscator (1587-1637)

Jan Janssonius (1588-1664)

Alexis Hubert Jaillot (1640-1712)

Jan Křtitel Homman (1664-1721)

 



Uvedené texty lze citovat pouze s uvedením zdroje a autora.

© Milo Burdátš 1999
© Naše Rodina 1999


  [Úvodní stránka časopisu] [Poradna]