Naše nejstarší mapy V.

Vogtova mapa Čech

Restituce, restituce. Slovo restituce patřilo mezi nejpoužívanější v slovníku církevních hodnostářů při jednání s císařem Ferdinandem II, po bitvě na Bílé hoře. Ferdinand jejich volání skutečně vyšlyšel a zahájil proces konfiskace bývalého církevního majetku a jeho navrácení do rukou katolické církve. A tak se stalo, že cisterciáckému klášteru v Plasích nedaleko Plzně byly navráceny okolité vesnice včetně městečka Kralovice. Řeholníci však mohli obnovit svůj klášter až po dlouhých třiceti letech. Teprve po skončení třicetileté války nastala doba, kdy se mohl splnit sen členů řádu vytvořit z klášterního komplexu v Plasích středisko vědy, vzdělání, duchovního života a kultury. Opat Kryštof Tengler a jeho nástupci nelitovali námahu a finanční prostředky, aby pro svůj sen vytvořili i dokonalou základnu. Do Plas sezvali nejvýznamnější architekty, stavitele a umělce té doby, aby pomohli postavit na podmáčené a vegetací zarostlé půdě skutečné centrum múz. A tak se stalo, že do Plas dorazil i vynikající německý zeměměřič Vogt (čti Fojt), který sebou z dolnofranckého Königshofenu přivezl novorozeně jménem Johann Georg.

Mládí Jana Jiřího Vogta

Malý a bystrý Jan Jiří vyrůstal v prostředí nabitém uměleckými výboji. Jistě lezl na lešení, na které stál zrovna malíř Karel Škréta, když maloval svůj monumentální obraz Nanebevzetí, jistě poslouchal chorálový zpěv v kostele Panny Marie, jistě pomáhal stavitelům a štukatérům při výzdobě klášterních budov. Trivium, gramatiku a latinu jej učili mniši řádu sv. Bernarda a od svého otci získal znalosti geografie a kartografie. Bohatá plasská knihovna mu umožňovala čerpat vědomosti téměř všech známých vědních oborů. Zákonitě musel pokračovat ve svém vzdělávání v Praze na Karlo-Ferdinandově univerzitě. Zde vystudoval filozofii, avšak nelibost nad jezuitským způsobem výuky a stesk po svobodné atmosféře Plaského kláštera jej záhy dovedly zpátky. Ve svých 23 letech skládá řeholní slib, přijímá klášterní jméno Mořic a zcela propadne studiu teologie na plasské katedře bohosloví. Vedle toho však dále studuje hudbu a zejména české dějiny a zeměpis. Jeho umělecké cítění je rovněž rozvíjeno každodenním stykem s takovými osobnostmi barokního umění, jakými byli archtitekti Mathey, Santini či Dienzenhofer, malíři Petr Brandl a Jan Kryštof Liška a mnoho dalších významných osobností, které v té době v Plasích přebývali.

Učebnice zeměpisu či "bedekr"

V roce 1712 vychází v Lipsku zásluhou vydavatele Jana Ziegera nenápadná knížka s velmi dlouhým názvem, který do češtiny překládáme zkráceně jako Historický a geografický popis Království českého. Celý text tohoto spisu je tak prodchnut láskou a náklonností k českým dějinám, k českému lidu, k tradicím a krásám země české. Dlouhá desetiletí čeští obrozenci nevěřili, že tak vlastenecký popis Čech mohl vytvořit Němec, přestože Vogt ke svému jménu vždy připojoval přídomek Regiscurianus, tj. že pochází z Königshofenu avšak někteří vlastenci tento přídomek překlákali do češtiny jako "ze Dvora Králového". Vogt svůj vztah k Čechám vysvětluje již v úvodu své knihy, kde píše, že "své vlasti milé, povinnou úctu a vděčnost chci dát najevo". Kniha by v té době klidně zastala funkci učebnice dějepisu a zeměpisu Čech a zároveň mohla sloužit jako"bedekr" pro návštěvníky z ciziny. Nemůže se srovnávat s velkými kosmografiemi dob minulých, avšak je psaná velmi výstižně a někdy i vtipně. Na tehdejší dobu je krásně vypravená, obsahuje 45 rytin českých měst, hradů, klášterů a přírodních zajímavostí a zejména je k ní přivázaná podivuhodně přesná mapa Čech o rozměru 85 x 65 cm. Její název zní "Nova totius regni Bohemiae tabula" a právě na této mapě předvedl Mořic Vogt svou nebývalou kartografickou erudici, kterou zprvu získal od svého otce, ale kterou rozvinul samostudiem v bohaté plasské knihovně. Mapa je zajímavá nejenom svou přesností, ale zejména nebývale hustou silniční sítí. Je to jakási první česká "automapa". Vždyť dokonce její druhé vydání dokonce obsahuje poliometrii, tj. tabulku cestovních vzdáleností mezi 90 českými městy a to přesně v takové podobě jaká je v současných autoatlasech. Velká hrazená města zakreslil Vogt do své mapy přesným tvarem půdorysu jejich hradeb, menší města označil smluvenou značnou ve tvaru tří nebo pěti věžiček. To, že tato mapa, podobně jako celá kniha, ke které byla vytvořena měla sloužit k podpoře "cestovního ruchu" svědčí kromě skutečnosti, že jsou na ni vyznačeny veškeré silnice státního významu i to že mapa upozorňuje na mnohé zajímavosti, "turistické atrakce", vinohrady, teplé prameny či místa, kde lze vylovit perlorodky. Samozřejmě nebyla opomenuta ani největší česká atrakce a to Krakonoš a území, kde by bylo možno jej potkat Vogt označil jako "Ribenzal Revier". Velkou pozornost věnoval autor českým rybníkům, jenom v panství pardubickém jejich počet udává na více než 400. Na mapě jsou ty největší zakresleny s mimořádnou pečlivostí a ty nejznámější jsou záměrně zvětšeny, např. Jordán u Tábora téměř 20 krát. Že by chtěl případným evropským poutníkům naznačit, že v Čechách si lze unavené nohy svlažit na každém kroku, případně si i nějakého kapra chytit ke svačině?

Zapomenuté dílo, zapomenutá mapa

Český stát nepatřil nikdy mezi nejlidnatější státní útvary v Evropě a v době vydání Vogtova díla měl možná 1,5 milionu obyvatel. Vogtova mapa byla jistě velmi drahá a malý náklad ve kterém byla vydána neumožňoval snížení její ceny. Snížení ceny se dosahovalo vydáním mapy v holanských kartografických dílnách, které dokázali distribuovat své mapy do celého světa. Nizozemští vydavatelé map však v té zrovna prožívali krizi a něměli pražádný zájem na nové mapě Čech. Nově vzniklé kartografické středisko v Norimberku nestihlo mapu znovu vyrýt a rozmnožit. Evropou se totiž nesla zvěst, že samotný císař Karel VI, pověřil vynikajícího norimberského kartografa Jana Kryštofa Müllera vytvořením nějvětšího mapového díla v dějinách střední Evropy pod názvem Atlas Austiacus. Vydavatelé map byli velmi pragmatičtí a raději si počkali na dílo, které bylo posvěceno autoritou císařského dvora a financováno z erárních peněz získaných navýšením silničních mýt. Vogtovu mapu včetně jeho knížky sice vydal po třiceti letech v Praze nakladatel Rudiger, avšak byla to labutí píseň amatérského a soukromého mapování v Čechách.

Cena Vogtovy mapy

Vogtova průvodce lze sice občas zahlédnout na pultech antikvariátů, avšak bez přiložené mapy. Samostatná mapa se vyskytuje velmi zřídka. Je to dáno velmi malým počtem vydaných výtisků. Z uvedených důvodů lze za ni bez uzardění požadovat částku 10 tisíc korun i vyšší a to zejména v případě, když je mapa nepoškozena a dobově kolorována. Samozřejmě i v tomto případě je 1. vydání mapy hodnotnější než druhé vydání z roku 1742. Pokud však vlastníte mapu včetně knihy, v žádném případě ji neprodávejte samostatně. Za kompletní Vogtův Popis Království českého můžete na některé z antikvářských aukcí získat i 30 tisíc korun.


Encyklopedické heslo:
Vogt, Jan Jiří (řeholní jméno Mořic) narozen 30. 6. 1669 v Königshofenu, zemřel 17. 8. 1730 V Plasech, vystudoval filosofii na pražské universitě a teologii na plasské katedře. Kněz cisterciáckého řádu. Vynikající geograf a kartograf, vydal popularizační dílo o Království českém, včetně rozměrné mapy. Znamenitý kreslíř, vytvářel kresební podklady pro své díla. Básník a hudební teoretik. Ač Němec patří mezi českou intelektuální elitu. Sepsal rovněž dějepisné dílo Kronika Plasská, které znovu vydal biskup Antonín Podlaha na počátku 20. století..


Uvedené texty lze citovat pouze s uvedením zdroje a autora.

© Milo Burdátš 1999
© Naše Rodina 1999

  [Úvodní stránka časopisu] [Poradna]