Fotoaparát Leica
Po prastrýci, který byl vášnivým fotografem jsme zdědili fotoaparát značky Leica. Tento aparát byl zakoupen ještě před válkou. Je celý černý, pouze kolečka jsou stříbrná. Vpředu na objektivu je nápis Leitz Elmar 1:35. Fotografovat jsem nikdy neuměla a tak ani nevím zda funguje. Prosím Vás, dá se někde prodat a za kolik?
Anna P. Karlovy Vary
Člověk se odjakživa snažil zachytit ty pomíjivé okamžiky, které naplňovaly jeho svět, který jej obklopoval. Již v době předhistorické zaplňoval stěny jeskyní kresbami zvířat, či loveckých scén. Schopnost realisticky ztvárňovat okolní skutečnost však nebyla daná všem. Proto historicky malá část lidstva se věnovala řemeslu nebo později umění výtvarnému a umožnila tak pro budoucnost zanechat svědectví o své době a živote.
Nejdokonalejší zachycení reality umožnil teprve vynález fotografických a filmových přístrojů. První aparáty však byly ohromně těžké a neforemní bedny, jejichž používání bylo velmi náročné a tak pořizování fotografií bylo záležitostí pouze profesionálů nebo několika málo movitých amatérů. I takzvané příruční aparáty měly úctyhodné rozměry jak vidíme na obrázku. Teprve těsně před první světovou válkou inženýr Oskar Barnack, který byl v té době zaměstnán u optika Ernsta Leitze sestrojil malý kompaktní fotoaparát, který se vešel pohodlně do kapsy a přitom umožňoval pořizovat i na dnešní dobu velmi kvalitní snímky. Byl to revoluční výrobek, který předběhl svoji dobu a i dnes většina vyráběných fotoaparátů se konstrukčně od Barnackova modelu téměř neliší. Aparát se začal na trhu prodávat pod obchodním názvem Leica (Leitzova kamera) a původně malá optická dílna v německém Wetzlaru se stala pojmem mezi producenty nejkvalitnějších přístrojů. Aparát obsahoval detaily, které dnes považujeme za samozřejmost, jako například, že při převinutí filmu se automaticky natáhne závěrka. Revolučnost tohoto přístroje je i v tom, že v době, kdy většina vyráběných aparátů používala skleněné desky, Leitzova kamera byla na dva metry dlouhý filmový pás, kterému dodnes říkáme kinofilm.
Aparát, který naše čtenářka zdědila patří mezi nejúspěšnější výrobky Leitzova závodu. Mezi znalci se mu říká Leica II, jelikož se jedná u druhou generaci těchto přístrojů. Je osazen výsuvným objektivem Elmar o světelnosti 1:3,3, která je i na dnešní dobu velmi dobrá. Byl vyráběn zejména v 30 letech a není bez zajímavosti, že ještě v šedesátých letech se jeho přesná kopie vyráběla masově v Sovětském svazu pod obchodním názvem FED. Jak k tomu došlo. Fotoaparáty Leica byli za války vybaveni důstojníci SS, kteří měli dokumentovat svá vítězná tažení. Zdokumentovali však i své prohry a po porážce fašistického Německa byla technologie výroby těchto fotoaparátů předmětem velkého zájmu tehdejší sovětské rozvědky a tak pravděpodobně bylo výrobní zařízení přeneseno na území SSSR jako válečná kořist.
O staré Leiky je stále velký zájem. Kupují si je sběratelé do svých sbírek, ale taky profesionální fotografové, u kterých vlastnictví předválečné Leiky je záležitostí téměř osobní cti. Většina mužů technického zaměření mi dá za pravdu, že pohled na dokonale technicky zvládnutý výrobek, ke kterému se přidává i špičkové řemeslné zpracování se vyrovná pouze pohledu na dokonalý obraz nebo krásnou ženu. Není se proto čemu divit, že tyto fotoaparáty lze dne prodat i za cenu vyšší než 20.000 korun. Pokud k němu máte i původní technickou dokumentaci a dobové doplňky a je zároveň ve špičkovém stavu je kdejaký zahraniční sběratel ochoten dát za takový exemplář i 2.000 dolarů. Běžný nepoškozený aparát této značky lze dnes nabídnout specializovaným prodejnám za cenu v rozpětí 5 až 10 tisíc korun.
Na závěr bych rád doporučil tazatelce, aby před prodejem tohoto unikátního přístroje si zakoupila jeden barevný film a za pomoci některého fotografa-amatéra se pokusila nafotit své okolí a své blízké. Po vyvolání filmu a pořízení snímků bude překvapena jak jsou tyto snímky kvalitní, dobře zaostřené a jak věrně reprodukují barvy. Kromě toho, že se přesvědčí o funkčnosti své Leiky, může taky prohlásit, že pracovala s nejslavnějším fotografickým přístrojem v dějinách.
Uvedené texty lze citovat pouze s uvedením
zdroje a autora.
©
Milo Burdátš 1999
© Naše
Rodina 1999