Čínské lahvičky na šňupací tabák

Již po generace uchováváme sbírku malých starých lahviček, které pravděpodobně pocházení z Číny. Nevíme jak se u nás objevily, ale měli jsme je už před válkou. Jsou velmi krásné. Mohl by pan starožitník o nich něco napsat a taky určit jakou mají hodnotu?
Marie S. ze Žatce

Při čtení dopisu tazatelky mi na mysl okamžitě přišla vzpomínka z dětství, kdy mi můj prastrýc Julius ukazoval svoji sbírku čínských lahviček. Byl ruským legionářem a při cestě domů strávil několik měsíců v čínských přístavech. Vzpomínal, jak od nich čínští trhovci chtěli koupit téměř vše co měli na sobě a v tlumocích. Prastrýc Julius se rád zbavil všelijaké veteše, kterou posbíral na sibiřském tažení, avšak odmítal čínské peníze, kterým nevěřil ani za mák. Místo toho si nechával platit v těch malých čínských lahvičkách, které pak dlouho zdobili jeho byt. Je možné, že i někdo s rodiny tazatelky byl v legiích a jako suvenýr si přivezl tyto malé, ale krásné předměty.
čínské lahvičky na tabák

Vraťme se však na počátek. V sedmnáctém století za vlády dynastie Čching evropští obchodníci ve spolupráci s japonskými přivezli do Číny tabák. Kouření v této ohromné zemi se stalo záhy velmi populárním. Zápory kouření se však rychle projevily. Snížila se pracovní morálka, čínští pracovníci si pořád vymiňovali jakési kuřácké přestávky a zejména kouřem obtěžovali v malých místnostech spoluobčany.

Proto císař pod trestem smrti zakázal kouření tabáku. Povolil však jinou formu užívaní tabáku a to šňupání. Považoval totiž šňupání za medicínu proti všem možným neduhům.

Koncem 18. století již každý čínský měšťan měl vždy při sobě malou lahvičku se šňupacím tabákem. Samozřejmě každý chtěl mít jinou, originální a to byla voda na mlýn šikovným čínským klenotníkům. Ti začali vyrábět lahvičky z všemožných materiálů, ze skla, z porcelánů, z jantaru, ze slonoviny, z korálu či tradičního jadeitu. Byly vysoké 5 až 11 centimetrů s barevnou zátkou, ale hlavně byly překrásně zdobené.

V dvacátých létech 19. století se tyto lahvičky objevili i u nás a hned se staly předmětem sběratelské vášně. Dnes největší počet sběratelů čínských lahviček na tabák je v Holandsku, Velké Británii a hlavně v USA. U nás jsou nejvýše ceněny lahvičky z červeného korálu, jejichž cena může být i čtyři tisíce za kus. Méně jsou ceněny malované skleněné lahvičky, které se prodávají kolem tisícovky, přestože nikdo nechápe jak mohou být ty krásné miniaturní obrázky namalované na vnitřní straně lahvičky. Nedoceněné jsou i lahvičky v řezaného vrstveného rýžového skla. Na lahvičku z bílého skla se nanese další vrstva barevného skla, to se pak sbrušuje až zůstanou na lahvičce krásné plastické motivy draků či rostlin. Tyto lahvičky se prodávají kolem dvou tisíc. Porcelánovou lahvičku často nelze prodat ani za 500 korun.

Problém je v tom, že u nás téměř nejsou znalci na tyto předměty a protože čínští umělci neustále vyrábějí tyto lahvičky tradičními metodami, málokdo je schopen určit stáří tohoto předmětu a bojí se zda nejde o úplně nový výrobek. Dokonce v mnoha dobrých prodejnách starožitností, ale i v aukčních katalozích označují tyto lahvičky na tabák nesprávně jako flakóny, což taky svědčí o "odborné" zdatnosti našich starožitníků. A tak lahvičku z počátku minulého století, jejž cena by měla být kolem 20 tisíc stěží někdo koupí za desetinu této částky. Doufejme, že se situace změní a věci se budou prodávat za ceny odpovídající jejich hodnotě.

Uvedené texty lze citovat pouze s uvedením zdroje a autora.

[Úvodní stránka časopisu] [Poradna]