Otakar Kubín

Naše rodina č. 27/99

Před nedávném jsem koupil dvě kresby od malíře Kubína. Jsou na nich náčrty jakési krajiny s hradem a vlevo dole je podpis Coubine. Nejsou datovány a tak mám dotaz, z jakého mohou být období a kolik si myslíte, že by měly stát?

František K. Ostrava

Když se movitý Američan rozhodne strávit dovolenou v jižní Francii a navštíví cestovní kancelář, dostane několik prospektů z jihofrancouzské oblasti Provence. Ve všech těchto reklamních tiskovinách bude napsáno: Navštivte Provence, kraj ve kterém žil a maloval světoznámý malíř Coubine. Samozřejmě málokterý Američan zná dílo Otakara Kubína, někteří si vzpomenou na křestní jméno, avšak téměř žádný neví, že se jedná o moravského malíře. To libozvučné jméno se stalo pojmem a grafická podoba francouzského přepisu jeho jména se stala logem podobně jako signatura Picassa.
Životní cesta tohoto umělce je příběhem tak zajímavým, že se dodnes divím, že žádný z velkých filmových producentů nenatočil o Kubínovi celovečerní film. Narodil se na Moravě v Boskovicích v roce 1883. Se studii neotálel a ve 22 letech opouští Akademii výtvarných umělců jako hotový umělec a vyráží do světa. Pro tehdejší výtvarníky byla vysněným cílem všech cest Francie nebo Itálie. Obě země procestoval a domů nosil krásné obrazy ne nepodobné Van Goghovým expresionistickým krajinám a do války vystavuje na každoročních výstavách spolku Mánes. Těsně před první světovou válkou jej objevuje Berlínské publikum, obzvlášť přístupné expresionizmu a Kubín vystavuje ve světoznámé galerii Sturm po tři roky s tak uznávanými umělci jako byl Marc Chagall a Oskar Kokoschka. Bohužel, většina těchto obrazů se v průběhu války ztratila a proto obrazy z tohoto období, obzvláště ty, které mají kubistický náboj jsou dnes vysoce ceněny a jejich cena může dosáhnout i několika set tisíc.
Po válce nadobro přesídluje do Francie i se svojí manželkou Boženou. Jeho první samostatná pařížská výstava v nevelkém knihkupectví z něj udělala objev roku. Kubín nalézá v jednom polském židovi svého "manažera", který jej finančně zajišťuje a tak se může věnovat zcela svému umění. Z jeho obrazů ještě nevyčichl terpentýn a už jsou prodané. Každá významná galerie chce mít svého Kubína. Kubín je úspěšný, slavný a bohatý. Aby toho štěstí nebylo příliš, umírá mu synek Pascal a zanedlouho i jeho choť Božena. Kubín je zdrcen. Žena, ke které měl zvláštní aristokratický vztah a i v době největší nouze jí vykal, umřela aniž sklidila ovoce jeho úspěchu.
Jako lék na psychickou bolest si Kubín ordinuje trvalý pobyt v prosluněné Provenci. Utěšitelkou se mu stává slečna Bertha Chaixová, kterou si zanedlouho bere za manželku a stává se Francouzem. V Simiane si kupuje zámek ze 17. století a maluje a maluje. Jeho sláva neustupuje. V Paříži se koná výstava tří velikánů, Pabla Picassa, Henryho Matisse a Othona Coubina, jak si své jméno přispůsobil francouzskému pravopisu. Noviny uvádějí oslavné kritiky, vycházejí knihy o jeho umění, je zván na výstavy do Tokya, Ženevy, New Yorku, Berlína či Amsterodamu.
Malíř z Boskovic se stává světovým umělcem.

Třicátá léta i celou válku prožije Kubín v Simiane v jižní Francii, kde zapouští své kořeny. Dokonce kupuje rozsáhlý středověký hrad Caseneuve a nevypadá na to, že by se chtěl někdy vrátit do Československa. Přesto se Kubín v roce 1951 vrací domů. Opouští svoji signaturu "Coubine" a podepisuje se opět česky. Maluje moravskou krajinu, zátiší s u nás rostoucími květinami. Avšak nějak to není ono. Na nátlak přátel a sběratelů začíná dělat kopie svých mistrovských děl z dvacátých let, opětovně je podepisuje francouzsky a nadělá tak zmatek v hlavách všech galeristů a historiků umění. V polovině 60-tých let mu život v tehdejší socialistické vlasti přestává vyhovovat. Je mu pořád zima, všechno získalo jakousi šedou barvu, ani pořádné barvy nelze koupit a ideje o spravedlivé společnosti vzaly taky za své. Zklamán se vrací opět do prosluněné Francie, kde několik dnů před svými 86-tými narozeninami umírá.
Zpátky k dotazu. Kubín za svého života neustále kreslil. Tužka a papír byly pro něj něco jako fotoaparát. Velmi ceněné jsou jeho kresby z 20-tých let, které vznikly jako samostatné umělecké dílo. Těch však u nás bude velmi málo. Je velmi pravděpodobné, že tazatel koupil kresby autorova pobytu v Československu, kdy pro sběratele kreslil z paměti mnohé motivy z Provence, mezi kterými byla jistě Rotunda v Simiane nebo jeho hrad Caseneuve. Tyto kresbičky podepisoval francouzsky a mnohé z nich byly pak vyvezeny v letech 1968-69 do zahraničí. Často se objevují v zahraničních antikvariátech a jejich cena nepřesahuje 200 dolarů. U nás cena za pěkně zarámovanou kresbu z padesátých nebo šedesátých let se pohybuje v rozpětí 4 až 8 tisíc korun. Doufám, že tazatel uvedené kresby koupil levněji a ikdyž ne, může ho hřát u srdce vědomí, že je vlastníkem malinké části velkého díla slavného a ve světě uznávaného umělce.

© Milo Burdátš 1999
© Naše Rodina 1999