Starožitník radí

Korbely, žejdlíky, holby

Po manželovi mi zůstalo na sto skleněných korbelů s cínovými víčky. Ráda bych věděla jakou mají cenu a v případě prodeje, kam bych se mohla obrátit?

paní Zdenka V. z Prahy 12

Je počátek 17. století. Na statek jihočeského rytíře přijíždí návštěva. Pán domu nechá prostřít a sám pokládá na nejčestnější místo na stole vysokou, krásně malovanou sklenici, zvanou humpen nebo vilkuma. V tom druhém názvu je skryt účel této sklenice, přivítat hosta, který musel obsah této objemné sklenice vypít najednou. Ostatním účastníkům této ceremonie byl nápoj načepován do obyčejných keramických nebo kameninových džbánků s cínovým víkem. Skleněný humpen, to byl velmi drahý a vzácný kus nádobí.Často se stávalo, že cestou znavený host neudržel orosenou sklenici naplněnou i 2 litry pěnivého moku v ruce, ta mu vyklouzla a hostitel pouze mohl konstatovat, že střepy přinášejí štěstí.
Z praktických důvodů proto skláři na tyto krásné číše začali přidávat ouška a později i cínová víka užívané u džbánků. Nadále však zůstalo krásné malování povrchu těchto sklenic. Typickými motivy byly erby nejvyšších mocipánů případně votivní obrázky Panny Marie, či jiných světců. Těm největší sklenicím se říkalo podle obsahu máz neboli pinta. Pojaly téměř dva litry tekutiny. Polovinou mázu byly holby a ty nejmenší byly obdobou dnešních pivních půllitrů a říkalo se jim korbely nebo žejdlíky. Zdobené skleněné korbely se počátkem 19. století se rozšířily do výčepů a hospod, kde začaly konkurovat svým keramickým a kameninovým příbuzným. Sklo však umožňovalo návštěvníkům vychutnat další požitek a to barvu piva a samozřejmě zkontrolovat jeho čistotu. Není proto divu, že záhy se podávalo pivo výhradně do skleněných korbelů, z kterých se tak stalo běžné konzumní sklo. Až v polovině dvacátého století si někteří milovníci krásy uvědomili, že většina těchto krásných ručně vyrobených a zdobených pivních sklenic je nahrazována průmyslově lisovaným sklem a začali ty staré korbely sbírat.

Co však udělat s tak velkou sbírkou, jakou má naše čtenářka? Může ji nabídnout do aukce. Často se však stáne, že se prodají pouze nejvzácnější exempláře a čtenářce se většina vrátí. Nebo je po kouskách nosit k starožitníkovi. Jak, ale určit cenu? Samozřejmě ručně malované, či emailované korbely mají větší hodnotu než zdobené oblepkami. Diamantem ryté korbely jsou vzácnější než hladce broušené. Barevné sklo může být dražší než sklo čiré, ale není to pravidlem. Zdobení černobílým švarclotem bývá ceněno výše než barevný email. Nutno zhodnotit i cínová víka. Ta zdobená nebo kombinovaná s jinými materiály jsou samozřejmě hodnotnější, než prostá bez ozdob. Hodnoceny výše jsou i korbely se značkou výrobce nebo dokonce s vročením. U anonymních je velkým uměním určit jejich stáří. Dodnes se totiž zdobené korbely vyrábějí starými technikami a laik je těžko odliší od těch starožitných.
Čtenářka může mít ve sbírce kousky za dva-tři tisíce, ale většina zřejmě bude v cenové hladině kolem pětistovky. Takže má dvě možnosti. Pozvat si a zaplatit znalce, který ji vybere a ocení ty nejvzácnější exempláře. Nebo prodá celou sbírku jako celek za průměrnou cenu třeba 600 korun. Nejtěžší však bude najít kupce. Buď to musí být velký starožitník, nebo začínající a zároveň movitý sběratel. V žádném případě však nedoporučuji inzerát z důvodů, které jsem již mnohokrát popsal.

Uvedené texty lze citovat pouze s uvedením zdroje a autora.