V pozůstalosti po mém otci jsem našla obrázek, který zobrazuje hudebníky v hospodě. Protože je na něm vidět, že jej nekreslil amatér, je možné že má nějakou hodnotu. Bohužel podpis je nečitelný, tatínek již nežije takže se nemůžu zeptat a proto Vám obrázek posílám k určení a ohodnocení. Naší Rodinu a zejména Vaší poradnu čtu velice ráda, nesnáším totiž ty komerční barevné magazíny.
Jana K. Praha
Nejdříve musím uvést, že mne velmi těší skutečnost, že Naše Rodina má takovou důvěru čtenářů, že do naší rubriky dokonce posílaní originály uměleckých děl. I když byly bychom raději, kdyby zasílali pouze fotografie. Avšak k obrázku.
Pastel, který zdědila naše čtenářka skutečně kreslila nebo malovala mistrovská ruka. Rudolf Kremlička bylo první jméno, které mne při pohledu na obraz napadlo, další bylo Jan Rambousek avšak tušil jsem, že to bude někdo jiný. Signatura nebyla tak nečitelná jak čtenářka uvádí. V pravém dolním roku bylo drobným písmem tužkou napsáno Jherbst.
Není mnoho malířů, kteří přestože malovali vynikající
obrazy, dá se říci evropské úrovně, tak dlouho unikali povědomí
široké laické i odborné veřejnosti. Jedním z nich je i
Jaroslav Herbst, jméno většině národa úplně neznámé avšak
pravděpodobně se jedná o nejpřesvědčivějšího českého představitele
uměleckého směru první třetiny tohoto století,
expresionismu. Od svého narození v roce 1887 vnímal krásu, kterou jeho očím poskytoval Veltruský zámek s rozsáhlým parkem, často jezdíval na výlety do Prahy, kde nechal na sebe působit umělecká díla staletí, která pomáhala tříbit jeho vkus. V Praze se mu však dostávalo informací i o evropském a světovém uměleckém vývoji. Již jako studentovi strojní fakulty mu učarovalo dílo podivína z Arles, Vincenta van Gogha. Musím připomenout, že v té době van Gogh byl u nás téměř neznámým umělcem. Van Goghovo barevné vidění a vlnící se tahy štětcem upoutaly mladého studenta natolik, že se rozhodl, k nevůli svého otce, že odjede do Francie a stane se malířem. Možná bohužel z dráhy profesionálního umělce sešlo. Po svém otci přebírá čerstvý inženýr statek v Dušníkách nad Vltavou a věnuje se hospodářství. Nastává rok 1914, první rok největší války. Na Jaroslavovu senzitivní duši obrázky z bojišť působí velmi depresivně a to ještě netuší, že sám zanedlouho narukuje. Po válce a po vzniku Československa se tento mladý muž s přísnou tváří, ale měkkým pohledem věnuje pouze svému statku a nikdo netuší jaká díla za zdmi hospodářských budov vznikají.
Až v roce 1934 pražský galerista Hugo Feigl objevuje dobře utajeného malíře a ve své Galerii na Jungmannově náměstí mu připraví representativní výstavu. Odborná kritika je nadšena. Josef Čapek, V. V. Štech či Jindřich Chalupecký nešetří slovy chvály. Veřejnost však jejich nadšení nesdílí. Herbstovy obrazy totiž mají daleko k obecnému vkusu tehdejšího publika a navíc Herbst se svým dílem hlásí k expresionismu, k uměleckému směru, který byl v té době chápán jako typický germánský umělecký směr nelahodící českému oku.
Ano, tak jako jiní expresionisté, uveďme namátkou Oskara Kokoschku, Maxe Beckmanna, Georga Grosze a zejména Edvarda Muncha, i Jaroslav Herbst nechal na svoji duši působit dílo Vincenta van Gogha a to společně s pocitem objevovat pravdivou tvář tohoto hříšného světa zákonitě vyústilo v expresionistické podání jeho obrazů. Herbst maluje to co považuje za pravou tvář tohoto světa. Nechce se líbit, ani to nepotřebuje, vždyť netvoří na prodej, maluje proto, aby vyjádřil svůj názor na svět kolem sebe, na lidské bytí a snažení. Jeho motivy jsou prosté, oprýskané zdi vesnických chlévů, rozbité polní cesty, vystoupení potulných komediantů, hospodské scény či záběry z jeho neuklizeného atelieru.
Po pražské výstavě, které by určitě snesla označení výstavný počin roku 1934, se Herbst opět uchýlil na svůj statek. Pomalu přestává malovat a když tak už bez expresionistického náboje. Zapomenutý umělec umírá v roce 1971. Nepředpokládám, že by se v tehdejším tisku vůbec objevila zmínka o jeho skonu.
Obrázek, který nám čtenářka zaslala patří mezi ty veselejší z Herbstovy tvorby. Zachycuje atmosféru sobotního podvečera ve vesnické hospodě a je docela možné že v té hospodě sedával právě s tatínkem tazatelky. Použití barevných pastelů na hnědém podkladu dává obrázku příjemně teplý výraz. Cena obrázku se může pohybovat v rozpětí 5.000 až 8.000 korun, je však taky možné, že kdyby jej dala tazatelka do aukce byl by vydražen i za vyšší cenu. Herbstovy obrazy se na trhu nevyskytují a tak cenu jeho obrazů určuje zájem několika sběratelů, kterým tvorba našeho velkého expresionisty učarovala. Já mohu jenom doufat, že jich bude víc a víc a že Herbstova tvorba konečně najde svoji cestičku i do oficiálních státních galerií.