Exlibris

Naše rodina č.14/99

Manžel si nechával dělat u různých umělců exlibrisy. Některé si vlepoval do knížek, větší část však rozesílal známým nebo si je vyměňoval se sběrateli. Máme jich doma na tisíce. Syn k tomu již nemá vztah a já nevím co s tím. Mají nějakou cenu a dají se někde prodat?

paní Františka P., Olomouc

Začnu konstatováním, že manžel tazatelky byl určitě velmi inteligentním, ušlechtilým a šťastným člověkem. Sběratelé exlibris (knižní značka) se totiž rekrutují z okruhu učitelů, spisovatelů, redaktorů, právníků či kněží. Sběratel exlibris totiž musí mít ještě jednu vášeň a tou jsou knihy. A tato vášeň jak víme není daná každému. Exlibris s knihou velmi úzce souvisí. Vznik exlibris datujeme do středověku. Knihy byly v té době velmi drahé a proto si jejich vlastníci, kláštery, šlechta či panovník nechali zhotovovat vlastnické knižní značky. Těm největším, které byly vyráženy zlatou barvou do kožených desek knih se říkalo supralibros, u těch menších, které se ve formě lístků vlepovaly na přídeští knih se postupem času ustálil název exlibris. Tento název vznikl z nápisu na těchto knižních značkách. Původně na nich byl nápis "ex bibliotheca", co znamenalo z knihovny, většina lidí v té době však měla pouze několik knih a tak tento nápis se jim zdál příliš honosným a tak na knižních značkách se objevil nápis "ex libris domine xy", z knih pana xy, který byl doplněn erbem. Výhradně heraldická exlibris se používala do poloviny minulého století, kdy se tvorbě exlibris začali věnovat největší umělci své doby. Ti z tohoto malého lístečku udělali svébytný umělecký obor.

Mezi prvními českými umělci, kteří se začali věnovat tvorbě exlibris můžeme zaznamenat taková jména jako Josef Mánes, Viktor Oliva, Alfons Mucha, Vojtěch Preissig či Mikoláš Aleš. Sběratelství exlibris u nás dokonce zná datum svého zrodu. Považuje se za něj článek o exlibris v Moderní revue v roce 1897 z pera básníka a prvního sběratele S. K. Neumanna. Tento článek nastartoval nebývalý zájem o knižní značku a o její sběratelství. Zejména však první republika byla svým intelektuálním kvasem živnou půdou pro rozvoj této sběratelské vášně. Spisovatel a sběratel Bedřich Beneš Buchlovan již v roce 1926 dokumentoval přes pět tisíc původních českých exlibris. V době totality byly exlibristé považováni za neškodné existence, které projevují svojí marnivost tím, že do levných knih vlepují poněkud dražší grafický lístek. Není bez zajímavosti, že za dobu své praxe jsem neviděl jediné exlibris s totalitním námětem nebo symbolem a to se o žádném jiném druhu umění nedá říci.

Vzhledem k tomu, že sběratelé exlibris získávají výměnou a málokdy je kupují, jsou ceny exlibris velmi nízké. 90% exemplářů se dá pořídit do 5 až 10 korun. Vyšších cen dosahují pouze lístky vytvořené renomovanými světově uznávanými umělci, jakými jsou Alfons Mucha, Josef Váchal, František Kupka, Josef Lada, Toyen, František Tichý nebo Albín Brunovský, avšak i tyto exempláře se pohybují v řádu stokorun. Obdobný ceník jako mají filatelisté nebo numismatici neexistuje. Kompletní sbírku lze nabídnou do korespondenčních aukcí, které pořádá Spolek sběratelů a přátel exlibris v Praze, nebo ji prodat osvícenému antikváři.

Na závěr bych chtěl vysvětlit proč považuji sběratele exlibris za lidi inteligentní, ušlechtilé a šťastné. To, že se tomuto koníčku věnují inteligentní a ušlechtilí jedinci snad vyplynulo z předchozích řádek a proč jsou šťastní. Znáte snad jiné sběratele umění, kteří by mohli o sobě prohlásit, že mají ve své sbírce díla všech, podotýkám všech nejvýznamnějších českých výtvarníků a jejich sbírka je tak zmenšenou kopií Národní galerie. Není to štěstí.

© Milo Burdátš 1999
© Naše Rodina 1999