Svatováclavské dukáty

Naše rodina č.16/99

Před lety jsem dostala zlatý svatováclavský dukát z roku 1926, Prosím o sdělení jakou má hodnotu.

Z. Sch. ze Slavkova

Nejenom tazatelka ze Slavkova, ale mnoho dalších našich čtenářů zaslalo podobný dotaz na předválečné zlaté svatováclavské dukáty. A protože se domnívám, že by tato tematika mohla zajímat i další čtenáře, pokusím se dát odpověď v širších souvislostech.

Přestože po vzniku první Československé republiky naši obyvatelé projevovali odpor ke všem pozůstatkům rakousko-uherské monarchie a to někdy docela razantně, vzpomeňme namátkou osud Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí nebo zákon o zrušení šlechtických titulů, k rakouské korunové měně měli zřejmě tehdejší představitelé vztah naopak velmi kladný. Československo si jako jediný nástupnický stát ponechalo koruny a haléře jako názvy jednotek své měny. To byl velký paradox své doby, jelikož název "koruna" byl zaveden vídeňskou bankou v roce 1892 právě proto, aby název měny vyjadřoval základní symbol tehdejšího císařství. Vždyť dodnes tento název používají některé evropské monarchie. To při výběru názvu pro zlatou minci o váze 3,5 gramu se zřejmě bankovní úřad rozhodl jednohlasně pro název dukát, který byl zaveden za vlády velkého českého krále Karla IV. Dalším paradoxem je, že císař a král Karel IV. vůbec netušil, že mince s českým lvem, které nechal razit po vzoru benátských zlatých mincí, bude lid nazývat dukát. Latinsky ducatus znamená knížectví nebo vojvodství ale Karel IV vládl království a císařství. Pro přesnost, název dukát vznikl z posledního slova nápisu na benátském zecchinu tj. minci, podle které nechali lucemburkové razit své mince a ten zněl: "Sit tibi Christe datus quem tu regis iste ducatus", česky "Tobě, Kriste buďiž dáno toto vévodství, kterému vládneš".

Ražba zlatých dukátů přispěla k velké důvěře v naši měnu a stvrdila tak emancipaci, vyrovnání naší ekonomiky s vyspělými západoevropskými státy. Za Rakouska měl každý dukát své jméno a to podle člena habsburského rodu, který byl na něm vyobrazen. Návrh, aby i náš dukát se jmenoval podle hlavy státu Masarykův, byl smeten ze stolu dříve, než vůbec zazněl. Demokrat T.G. Masaryk by nesnesl pomyšlení, že v něčem připomíná rakouské monarchy. Když ducatus znamená vojvodství, kdo byl nejoblíbenějším "vévodou české země" a tak se sv. Václav již po několikáté dostal na české zlaté mince.



Historická mincovna v Kremnici začala razit dukáty v roce 1923. Prvních tisíc kusů bylo číslovaných a ty dnes dosahují cenu i 20 tisíc korun. Další série těchto mincí o průměru cca 2 cm byly raženy v nákladech několik desítek tisíc každoročně až do roku 1936. Jejich sběratelská hodnota je proto podstatně nižší. Jejich cena se pohybuje kolem dvou tisíc. Dále byly raženy dvoudukáty (průměrná cena je 5 tisíc korun), pětidukáty (cena cca 15 tisíc korun) a největším nominálem byly desetidukáty (dnešní cena je cca 30 tisíc korun). V letech 1937 až 38 bylo vyraženo jenom několik desítek kusů těchto mincí, a proto jsou sběratelsky velice ceněny. Jejich cena může být i desetkrát vyšší, bohužel se však na trhu téměř nevyskytují.



Všechny svatováclavské dukáty byly oficiální součástí měnového systému, i když se jednalo o takzvané obchodní mince, které sloužily k ukládání úspor obyvatelstva do zlata. Dukáty se užívaly jako dárek nejbližším, často dobře posloužily našim emigrantům překonat počáteční období v cizí zemi. Ve snaze vyrovnat se první republice byla ražba původních svatováclavských dukátů obnovena komunisty v roce 1951. Bylo však vydáno pouze několik set kusů z čistě propagandistického hlediska. Sběratelská cena těchto mincí je však několikrát vyšší. Za dukát s letopočtem 1951 lze získat až 20 tisíc za dvoudukát asi 25 tisíc korun.

Kromě těchto oficiálních ražeb byly v roce milénia mučednické smrti sv. Václava vydané pamětní dukáty. Dnešní cena tohoto dukátu je asi 6 tisíc, pamětní trojdukát lze prodat za 15 tisící a pětidukát s vročením 1929 může stát i 25 tisíc korun.

Svatováclavské dukáty se v době první republiky prodávaly za 100 korun, dnes dosáhly hodnoty zhruba 20 krát vyšší. Prodejem jednoho běžného dukátu nikdo nezbohatne, avšak ztratí jeden z nemnoha osobních kontaktů s naší historií, která je ve svatováclavských dukátech obsažena.

© Milo Burdátš 1999
© Naše Rodina 1999